Slavia: Titul je fuč - Zase nedali penaltu, třesou se i o druhé místo

Tři kola před koncem totálně selhali, předvedli katastrofální výkon. Bezmocný, ustrašený, psychika fotbalové Slavie je po sobotě beznadějně rozdrbaná na cáry. „Pořád se píše o tlaku, pořád se o tom mluví. Až to v hlavách skutečně zůstane,“ soukal ze sebe sklíčeně slávistický trenér Karel Jarolím.

Jeho tým opět podlehl vážnosti situace, vidině obrovské šance. Konec sezony bývá o pevných nervech a sešívaní tohle prostě stejně jako loni nezvládli. „Už se ani nebavíme o titulu. Vždyť je ohroženo i druhé místo. Teplice jsou nám v patách, je asi na místě spíš přemýšlet o tom, jak tohle ustát,“ polohlasem hledal slova pro realitu Jarolím.

Slovo titul si mohli slávisté stokrát opakovat, na hřišti pro jeho dobytí v posledních zápasech neudělali zhola nic. „Asi jsme neměli ten správný hlad po vítězství,“ pronesl Zdeněk Šenkeřík. Kacířská slova. Spíš se ale chce věřit, že se špatně vyjádřil. Proti Žižkovu spálil dvě tutovky. Kdyby proměnil, zápas by vypadal jinak. „Nesu na tom velký díl viny,“ drbal si ještě hlavu. „Po porážce v Teplicích tohle byla druhá tvrdá rána,“ dodal. Tvrdý knokaut, ale sami si naběhli na pěst.

Touha a hlad po úspěchu totiž skutečně vypadá jinak. Kromě mizerné koncovky sešívaní opět nedali penaltu! Už čtvrtou v krátké době. Tentokrát trefil tyčku Brabec. „Beru to na sebe,“ klopil oči kapitán. Víc než poločas dohrávali v deseti po vyloučení Vorla za faul na Kušníra. Zmar, bída, naivita, kolaps. „Ve hře je pořád devět bodů. A ve fotbale je možné všechno,“ burcoval ještě Brabec se Šenkeříkem, ale ta slova zní už jen jako alibi.

Ne, ne, už to nejsou ti silní a bezstarostní hoši z podzimu. Tohle jsou uzlíky nervů, zlomené květy, co zářily barvami do podzimu, ale pak nedožily konce sezony.