Táta Kaberle: Jak je Franta vykulenej...
RALEIGH/PRAHA – Pěkně rovnou u pramene, aby měl všechno z první ruky. František Kaberle senior sleduje úspěch svého staršího syna přímo v Raleighu, domovině týmu Carolina Hurricanes.
Pěkně rovnou u pramene, aby měl všechno z první ruky. František Kaberle senior sleduje úspěch svého staršího syna přímo v Raleighu, domovině týmu Carolina Hurricanes. Pochvaloval si atmosféru play off, diváky, a také prozradil, jak byl »mladej« ze všeho trochu vykulenej.
„Play off je o něčem jiném. Velikánské nasazení, souboje. Ne všichni hráči by to takhle odehráli. Franta to hraje poprvé, je z toho taky trošku vykulenej, ale zvládá to,“ hlásil do telefonu Kaberle starší. „V některých zápasech mi přišel lehce vyjevenej, jenže zase v jiných byl obdivuhodně klidný. To, co jiní odpalovali, on v poklidu rozehrával. Spíš je v pohodě,“ dodal otec obránce Caroliny a prozradil, kdo je v domě nervní.
„Před tím sedmým zápasem jsem byl nervózní jako pes. Radši jsem Frantovi nelezl na oči, abych to na něj nepřenes. Ale byl v klidu. I po zápase. Někteří trojčili, jaký je to úspěch. A on jen seděl a divil se, co blbnou. Vždyť jsme to ještě nevyhráli, říkal. Jsme druzí,“ vyprávěl své dojmy pyšný táta.
Užíval si i parádní atmosféry na stadionu, v celém městě. „Lidé šílí, poslední třetinu všech devatenáct tisíc fanoušků stálo a řvalo. Tohle jsem nezažil ani v Torontu, kde hraje Tomáš. Už odpoledne jsou plná parkoviště, lidi grilujou maso, baví se. A když jedete po zápase, tak nikde není bordel. To jsem fakt čuměl.“
Z Edmontonu má bývalý reprezentant trošku vítr, sledoval pár zápasů a ví, co je to za tým. „Viděl jsem je proti Anaheimu i San Jose. To je fofr, ty kluci do toho dávají všechno. Play off je tady zbožňované, oni do toho jdou po hlavě. Uvidíme, možná by jim mohla uškodit desetidenní pauza,“ doufal před začátkem finále Kaberle senior. Carolina však má také formu, tým si věří. Rozhodně prý půjde o parádní podívanou. „Je to obrovská dřina. Ta smetana, kterou ti šťastnější na závěr slíznou, je vykoupená tvrdou robotou,“ uzavřel František Kaberle.