Osamělý Václav Prospal: Chybíte mi, děti!

Pryč jsou časy, kdy měl Václav Prospal svého Vašíka pořád u sebe! Třeba i při přebírání zlaté medaile na vídeňském světovém šampionátu 2005.

27. dubna 2008 • 02:00

MONTREAL – Ve čtvrtek rozhodně nevypadal na to, že v play off září. Do prvního zápasu 2. kola Stanley Cupu vstupoval VÁCLAV PROSPAL (33) jako druhý nejproduktivnější hráč, ale proti Montrealu se v dresu Philadelphie trápil.

Trenér mu vzal oblíbeného spoluhráče Hartnella z útoku. Ale jedna věc je ještě horší - hokej mu vzal rodinu. „Závidím klukům, kteří jedou po tréninku domů a můžou se pomazlit s dětma. Strašně moc se těším, až tohle skončí a budu moct odvézt Vašíka do školy a Verunku do školky,“ vykládal.

Své nejbližší nechal v Tampě, která jej v den uzávěrky přestupů poslala do Philadelphie. „Vašík chodí v Tampě do školy, potřebuje dodělat první třídu,“ vysvětloval. Ale odloučení překousává čím dál hůř. „Už je to sedmý týden, takhle dlouho jsme rozděleni ještě nebyli. Je to pro mě očistec,“ svěřuje se. Děti by ho možná po tak dlouhé době ani nepoznaly, zarostlého a dlouhovlasého. „Strašně mi chybí, jsou to naše sluníčka. S manželkou máme vynikající vztah a jsme zvyklí spolu trávit hodně času. Když vás potom takhle rozdělí, nejste na to připraveni. Teď myslím jenom na ně,“ povídal.

Teď poznává stinnou stránku hokeje. Ve smlouvě totiž neměl klauzuli, zakazující výměnu. A Tampa ho mohla jako kus nábytku poslat tam, odkud nasypali nejvíc. „Tohle už bych nikdy nechtěl zažít. Ale aspoň to není tak daleko. Letadlem jste ve Philadelphii za dvě a půl hodiny.“

Pořád si s manželkou a s dětmi volá, už za ním byli všichni na návštěvě. Ale jen jedinkrát. „A ještě jsme měli v těch třech dnech dva zápasy...“ I když srdce by se sezonou končilo, hlava říká, aby se rval na ledě dál a vydržel co nejdéle. Když s Philadelphií v roce 1997 prohrál ve finále s Detroitem 0:4 na zápasy, starší hráči v kabině po zápase brečeli. „Mně bylo tenkrát jednadvacet a nechápal jsem, co se děje. Dneska už to vím. Během kariéry máte málo šancí získat Stanley Cup. Já sám jsem od té doby nebyl dál než ve druhém kole. A navíc: Vašíkovi by můj úspěch udělal radost,“ vrací se zase zpátky k rodině. Zatím jen v myšlenkách.

Reprezentace už je v Kanadě:
Čtyřmi letadly!

MONTREAL – Obletěli půl světa, nejdál, kam kdy česká reprezentace cestovala na mistrovství světa v hokeji. A možná právě proto ještě pořád kouč Alois Hadamczik nemá svůj roztoulaný tým pohromadě. Do Montrealu na přípravný kemp dorazila většina hráčů v pátek vpodvečer místního času. Ale: čtyřmi letadly! Prvním dorazila malá skupinka hráčů: T. Kaberle, Hnilička, Vrbata, Kotalík a Hanzal. Další, mnohem početnější výprava hodinu po nich. Pak ještě Patrik Eliáš z New Jersey. A před půlnocí pak odbavovací halou prošli Filip Kuba z Tampy a washingtonský Tomáš Fleischmann. Ale pořád ještě dva hráči chyběli. Spoluhráči z Nashvillu Marek Židlický (dorazí až do dějiště turnaje v Québeku) a Martin Erat. První z nich má svalové zranění, druhého zaměstnávají úplně jiné starosti. „Nevíme, kdy přiletí. Podepisuje totiž smlouvu v Nashvillu jako jejich nejdražší hráč v historii. A proto ho chtějí ještě v pondělí mít na telekonferenci,“ líčil Hadamczik