Jaroslav Modrý Padal do střel, nahrál na gól, přitom už věděl: Táta umřel...

..

Hrál jako vždycky. Obětavě, naplno. To je přesně on – na ledě vypustí duši, při hokeji je v transu. Ani byste nepoznali, že už den jej sžírá ta děsivá noční můra, která i jeho, velkého tvrďáka, dostala na kolena.„Hokej mi pomáhá na to nemyslet. Hlavou se mi honí spousta myšlenek, musím se koncentrovat na svůj výkon,“ hlesl tiše.

Jeho tatínek Jaroslav podlehl ve středu nad ránem rakovině tlustého střeva. Bojoval dlouho, i když věděl, že vyhrát už nelze. Lékaři už na podzim složili zbraně a poslali jej z nemocnice domů. Jenže chlapi Modří se prostě nevzdávají! „Když se nemoc loni objevila, říkal jsem si: Dobrá, budeme bojovat a bude to v pořádku. Ale pak jsem zjistil, že je to hodně zlý,“ vzpomenul obránce. Před dopoledním rozbruslením mu spoluhráči v kabině kondolovali. Bylo ticho. Jaký obrat oproti úterku, kdy se jásalo nad narozením holčičky brankáře Birona. „Řekl jsem mu, že celý klub stojíme za ním a budeme ho podporovat. Samozřejmě dostane volno, aby se mohl s tatínkem rozloučit,“ řekl kouč John Stevens.

Modrý se zakousl a šel na led. Zase dřel, padal do střel, útočníkovi Carterovi geniálně přihrál na druhý gól. Až pak se rozjel domů do Budějovic na pohřeb.

Očekává se, že zmešká jen jeden zápas série, pak do play off vlétne zpátky. Hokeji je oddaný. Kdo jiný by měl tedy letos získat Masterton Trophy za oddanost hokeji?! Šance tu je. Mezi nominovanými jméno Modrý nechybí...

19.4.2008