Hokejisté Liberce si mohou potřetí zoufat: Ach ne!
PRAHA – To už zavání syndromem věčně nešťastných fotbalistů Slavie! Hokejisté Liberce hráli potřetí během čtyř let semifi nále extraligy a výsledek? Nic, nic, nic. Boj o titul stejně nakonec sledují v televizi. Jako kdyby šli hladoví do restaurace na oběd, ale pak se na stolovníky dívali jen z ulice zpoza skla.
Přitom teď byli hodně blízko, Nedorostovi chyběly na konci sedmého zápasu centimetry, aby si vynutil prodloužení. Kdo ví, jak by série, podle úrovně jistě předčasné finále, potom dopadla… „Byl jsem zápornej hrdina zápasu,“ utrousil útočník hořce. Svůj tým totiž připravil o delší možnost hrát bez brankáře, když byl v 58. minutě vyloučen. „Hodně mě to mrzí. Ale ve druhým zápase tady jsme se tu sekali do zad a nikoho nevyloučili. A teď za takový pošťuchování u střídaček, když jsem nejdřív dostal krosček…“ kroutil Nedorost nechápavě hlavou. A s ním i tři tisícovky fanoušků před obří obrazovkou na libereckém náměstí a další tisíce v Sazka Areně. Od zranění, po nichž se dokázal dostat do skvělé formy, je na zklamání zvyklý. „Já byl poslední roky vlastně zklamanej skoro pořád,“ usmál se ironicky.
Řada hráčů byla u všech tří marných pokusů o finále. Třeba slovenský útočník Andrej Podkonický, jenž se uprostřed sezony vrátil z Ruska. „Tentokrát jsme měli do finále nejblíž, mužstvo bylo za poslední roky nejlepší,“ sumíroval. Liberec měl podle něj být ve finále. „Byli jsme lepším týmem než Slavia. Vyhrála se štěstím, přehrála nás jen v jednom zápase,“ stěžoval si. Bude se hrát vůbec někdy pod Ještědem o titul? „Já myslím, že ano. Tenhle tým má velkou budoucnost,“ věštil jeho kouč Dušan Gregor. Jenže licenci na předvídání budoucnosti nemá…
