Velká zpověď Petra Čecha: Narození naší Adélky? Nejsmutnější den v životě!
LONDÝN/PRAHA – Už sedm týdnů jej na životní pouti provázejí dětský pláč a rodičovské povinnosti. Přesto si gólman Chelsea PETR ČECH (25) stýská. Maličkou Adélku vroucně miluje, ale na její narození vzpomíná se zármutkem.
● Martině jsem koupil prstýnek a auto
● Další děti? Ještě dvě do rodiny přijdou
„Byl to největší den mého života, ale zároveň i ten nejsmutnější. Kvůli tomu, že jsem zmeškal porod,“ prozrazuje ve velké zpovědi pro anglická média.
Skutečně vás to stále tolik mrzí?
„Když se malá narodila, tak jsem byl strašně šťastný. A zároveň i hrdý – na manželku Martinu i na Adélku. Ale byl jsem i naštvaný – tu velkou chvíli jsem propásl.“
Nedalo se to stihnout?
„Bohužel ne. Dcera se rozhodla, že chce na svět vykouknout o půlnoci a já byl v Liverpoolu. Připravoval jsem se na zápas s Evertonem, a i kdybych hned letěl do Česka, porod bych zmeškal. Raději jsem čekal na zprávy u telefonu.“
To jste toho asi před utkáním moc nenaspal…
„Čekal jsem, že mi zavolá kamarád, který Martinu odvážel do nemocnice. Jenže přišla půlnoc a nic. Chtěl jsem proto volat sám – přátelům, rodině, komukoli. Ale vydržel jsem. Porod proběhl rychle, tak to nakonec naštěstí nebylo tak hrozné.“
Takže váš kamarád byl s Martinou přímo u porodu?
„Ne, kdepak. Martina rozhodla, že když tam nemůžu být já, tak na sále nechce nikoho.“
Druhý den jste asi na hřišti sotva stál na nohou…
„Vyčerpaný jsem byl dost, ale chtěl jsem hrát. Už kvůli manželce a dceři. Byl jsem na ně ohromně pyšný a výhru (1:0) jsem věnoval právě jim. No a po zápase jsem za nimi okamžitě odletěl, večer už jsme byli všichni pohromadě.“
Přivezl jste ženě nějaký dárek?
„Hned po Adélčině narození jsem jí věnoval prsten a také jsem jí koupil větší auto. Na cestování s dítětem jej bude potřebovat.“
Jak se vyrovnáváte s bezesnými nocemi plnými pláče?
„Jde to, šest hodin v kuse se vyspíme. Pak se ale malá vzbudí a chce nakrmit.“
A s tím, když si nevíte rady a potřebujete ohledně Adélky s něčím poradit?
„Samozřejmě zavolám někomu z rodiny. A z několika mých kamarádů už jsou také tátové, takže mi mohou pomoct i oni. Když potřebuji, mám se koho optat.“
A kdybyste měl pro změnu dát své dceři jednu radu do života vy, jak by zněla?
„Buď zdvořilá k lidem i k životu.“
A k sourozencům ne?
„Vím, na co narážíte. Ano, chceme děti celkem tři. Takže nám ještě dvě zbývají…“
Chci být jako můj táta!
LONDÝN/PRAHA – Vychovat z Adélky slušnou a nerozmazlenou slečinku, to bude fuška. Tím spíš, že Petr Čech může malé princezničce koupit, co si bude přát. Přehnaně hýčkat však fotbalista dcerunku rozhodně nehodlá.
„Netoužím po tom, aby si moje děti dělali cokoliv, co si zamanou,“ říká fotbalista rozhodně. „Jasně, chci jim dopřát dostatečnou svobodu, ale ne úplnou,“ dodává a ve vzpomínkách se přenáší o dvacet let zpět, do vlastního mládí.
„Chtěl bych být jako můj táta,“ rozpovídá se o otci Václavovi. „Nikdy nás nebil. Stačilo mu říct, že něco už víckrát neudělám, a všechno bylo v pořádku. Vždycky se nás snažil ve všem podporovat.“ Zvládl by to i on sám? Třeba v případě, že by se Adélka rozhodla stát profesionální fotbalistkou?
„Pokud by to fakt chtěla, tak jo,“ směje se »Čechíno« a rošťácky mrkne. Že by se chtěl se světem podělit i o svou první rodičovskou radu pro nastávající otce? Ano! „Ničeho se nebojte! Když vaše dítě pláče, je to normální. Mazlete se s ním a buďte na něj něžní jako jejich matky. A hlavně: Stravte s ním co nejvíc času.“
Autor: PETR BARTONÍČEK
Foto pro Aha! – Sport Invest, Foto Aha!
