Kanonýr ostravského Baníku Lukáš Magera: Gólová sedmnáctka

Ostrava - Slavia 2:2

Naposledy mazácky v neděli pražské Slavii. „Jsou to krásné pocity. Ale myslím, že jsme měli na to, abychom Slavii porazili,“ myslí si vytáhlý útočník. Jeho recept na střelecké procitnutí? Přeškolil se ze záložníka na útočníka. Čistokrevného. I když ho to táhne občas zpátky. „Konečně jsem se začal víc tlačit dopředu, až k brance. Na podzim jsem se ještě snažil pomáhat klukům v záloze,“ říká někdejší středopolař. Má instinkt střelce, umí se procpat do šance a čiší z něj obrovský hlad po gólech. Lidé mu fandí, rázem je na Bazalech hvězdou. Ale býval i v nemilosti. Lukáš je vytáhlé bidlo, pět čísel mu schází do dvou metrů. A často trpěl posměchem lidí. „Nemám jim za zlé, že na mě pískali, že jim přišly moje pohyby nemotorné. Nedával jsem góly, bylo to jejich právo. Teď je dávám a tleskají mi. Možná už se tak neklátím.“ Nejednu »lichotku« si přece vyslechli i dlouháni Koller, Lokvenc nebo Došek.

V Baníku vždycky řádili bombarďáci. Od Baroše, přes Svěrkoše a Heinze až ke Střihavkovi a teď k Magerovi. I číslo dresu podporuje Lukášovu potenci. Zdědil právě po Davidu Střihavkovi sedmnáctku. Loni s ní nastřílel současný slávistický útočník třináct gólů! „Toužil jsem po ní. David s ní dával hodně gólů. A já se sedmnáctého narodil, sedmnáctého oženil, je v tom kus pověrčivosti.“ Kdysi ji míval Zdeněk Pospěch. A pálil i z postu pravého beka. „Je to dobré číslo. A pro mě šťastné.“ V létě se tedy konečně dočkal a má své oblíbené číslo. Je to kouzelné dědictví…

Musí pohladit beránka

Lukášův gólový rituál? Před zápasem stáhne z prstu snubák, políbí ho a schová do kapsy. Pak ještě pohladí plyšáka na tašce. „Dostal jsem od manželky Andrey plyšového beránka. A nosí mi štěstí. Co ho mám, dal jsem v posledních dvou zápasech po dvou gólech.“ Dalšími nositeli pohody jsou dva domácí mazlíčci. Lukáš miluje dlouhé procházky se zlatým retrívrem Ginou a pudlem Honzíkem. „Dostanou mě vždycky do pohody.“

11.3.2008