Lukáš Bauer jako Maxipes Fík: Divoké sny! Střílel po něm jeho rival!

Jste celkovým vítězem Světového poháru. To jste přece musel mít růžové sny plné obdivu a aplausu!
„Vůbec ne, zdály se mi totální nesmysly. Že po mně Němec Sommerfeldt střílí! Asi kvůli tomu, že jsem mu vyfoukl ten křišťálový glóbus a on je až druhý. Přitom jsme takoví velcí kamarádi...“ (smích)

Míváte často lyžařské, ve vašem případě tedy pracovní, sny?
„Právě že minimálně.“

Možná jste večer až příliš bouřlivě slavil...
„Oslava žádná nebyla, jen jsme si sedli se servismany a pokecali u skleničky piva. Druhý den čekaly závody sprinterů a všichni museli být fit. Slavit budeme až po finále v Bormiu a pak v Čechách.“

Srkal jste pivo? Proč ne váš oblíbený grog?
„Aby se to neochodilo. Grog aplikuji jen před závody.“

Měl byste se stát reklamní tváří tuzemáku z Božkova...
„Dobrej nápad, záleží na plzeňské společnosti. Bohužel to ale nepůjde. My lyžaři máme v reglementu, že nemůžeme propagovat alkoholické a tabákové výrobky. Jedině že by pro mne vymysleli nealkoholickou verzi.“

Alespoň bedýnku by vám gratis mohli šoupnout.
„Proč ne...“

Je vám jasné, že spojení »Lukáš Bauer – nejlepší běžkař světa« se bude skvěle prodávat a výrazně si teď zajišťujete ekonomickou budoucnost?
„Uvědomuji si to. Stejně jako po stříbru z olympiády lze to mediální víření kolem mé osoby využít i tímto způsobem. A já je využít chci! A to nejen kvůli částečnému zajištění do budoucna, ale i k vytvoření lepších tréninkových podmínek. Sport je o financích a ty se někde musí sehnat.“

Ozývají se vašemu manažerovi zájemci o reklamu?
„Manažer jedná větší část zimy. Někteří partneři už jsou uzavření, jiní těsně před podpisem smlouvy.“

Uvidíme vás v televizní reklamě?
„Je to docela možné. Já se snažím o tyto věci moc nezajímat. Donedávna jsem si je dělal sám, ale s ohledem na naprostý nedostatek volného času chci upřednostnit rodinu a tyto věci přehodit na někoho jiného. Proto jsem začal spolupracovat s manažerem.“