Petr Ton: 12 let v nároďáku
PRAHA – Podívejte se na současnou podobu národního výběru hokejistů a zkuste říct, kdo je služebně nejstarší. Věřte, neuhodnete to! To jméno skrývá jímavý příběh. PETR TON (34) sice debutoval v roce 1995, ale že by za těch 12 let nasbíral stovky zápasů? Naopak, má jich titěrných 17. Ale zase v nich dal šest gólů. „Myslím, že jsem v nároďáku nikdy nepropadl,“ říká.
O premiéře pod koučem Bukačem a o útoku s Langem a Hejdukem
Ale po nadějném začátku jste se na osm let vytratil…
„V září 97 jsem vyhrál bodování na tehdejším turnaji Pragobanka Cup ve Zlíně, v listopadu jsem se zranil v Kladně. Člověk pak už nejel, protože bylo Nagano a tam odcestovali jiní hráči. Pak jsem si myslel, že když přestoupím do Finska, budu mít na nároďák větší šanci. To jsem se ale spletl. Nebyl jsem na očích, kluci vyhrávali medaile a nebyl důvod hledat jiné hráče.“
Jaké máte vzpomínky na ty úplné začátky?
„Začínal jsem pod panem Bukačem v roce 95, Sauna Cup ve Finsku byl můj první turnaj. Tým byl tehdy rozdělen na áčko a na béčko, které jelo na Izvestije. Já byl v týmu »A«. Prohráli jsme s Francií a skončili jsme poslední, na to se nezapomíná.“ (usmívá se)
Také máte v národním týmu za sebou zajímavou epizodu v útoku s Hejdukem a s Langem...
„Bylo to v přípravě na mistrovství světa v roce 1997. Jeli jsme s béčkem do Kanady, zápasy tam se mi podařily. Tehdy jsem byl účasti na šampionátu asi nejblíž. Bylo mi 23 let.“
Kdo tenkrát v tom ofenzivním útoku bránil?
(usmívá se) „Robert Lang jako centr. Milan Hejduk, který v té době hrál pravý křídlo, byl nalevo a napravo jsem byl já. Ale o nějaký nejlepší pozici v té trojce bych nemluvil.“
Teď jste se vrátil do národního týmu po dvou letech a znovu vás čekají zajímaví spoluhráči: Marek a Chabada, s nimiž jste před dvěma lety dovedl Spartu k titulu…
„Hlavně kvůli tomu jsem se sem moc těšil. Je to výzva. Zavzpomínáme na starý časy. Když nás tenkrát na Spartě dal pan Hadamczik dohromady, tak se nám dařilo.“
Jedno přání se vám tedy ve čtvrtek splní, jaké máte v národním týmu další?
„Nesplněné přání v nároďáku mám, ale to je strašně daleko. Předloni jsem měl zaručenou účast na mistrovství, jenže ligu jsem dohrával se zlomenou rukou. Uvidíme letos, jak to bude dál, ale zatím o tom nepřemýšlím.“
