Tomáš Rosický: Konec v nároďáku

V prestižním utkání se Slováky splnil povinnost a dovedl svůj tým k vítězství, při středeční derniéře na Kypru však bude Tomáš Rosický (27) na žádost Arsenalu i jeho vlastní chybět. Překvapení? Ani ne, prý to bylo vše předem domluvené. Po zápase se však o tom Rosický nezmínil.

Tomáši, popište výhru nad Slovenskem.
„Samozřejmě je to pěkný vítězství! I z toho pohledu, že mezi námi je velká rivalita. A je to cenný, protože Slováci ukázali, že jsou silnej mančaft.“

Pocítil jste rivalitu i na hřišti. Třeba jako Koller?
„Nemyslím si, že to bylo nějaký víc vyhrocené než normálně. I když Honzovy souboje ze Škrteľem byly možná trošku tvrdší.“

Co jste si říkal, když »Dino« po vašem pasu udělal Čontofalskému kličku a netrefil prázdnou bránu?
„No, Jenda tu levičku nemá nejsilnější. (směje se) Když jsem ho viděl, jak se tam na to šteluje, tak jsem si ale myslel, že to dá. Ale to se stává. Nevím, jestli mu to neskočilo, protože tam to všude bylo strašně rozrytý.“

Taky jste jednou u lajny bezmocně rozhazoval rukama a gestikuloval na spoluhráče. Proč?
„To bylo ve chvíli, kdy jsem byl úplně sám na pravé straně a Zdeněk Pospěch to zbytečně dával gólmanovi. My jsme chtěli hrát kombinačně a v tu chvíli jsme si to mohli dát spolu.“

Myslíte, že Slováci mají z Čechů podobný komplex jako v hokeji?
„Těžko říct, jestli z nás mají komplex. Samozřejmě podle těch posledních zápasů to tak vypadá, ale prostě momentálně jsme lepší!“