Fotbalový student práv: Vraha neberu!

Slovenský záložník Sparty pozná korupci za deset minut

Karle, proč jste si vybral právě právo? Jste z právnické rodiny?
„Otec právo vystudoval, ale nakonec se jím nikdy neživil. Trénoval fotbal a dělal funkcionáře. Mě to baví. Život mi jednou připraví šanci a já na ni chci být připravený. Nechci se o nic nikoho doprošovat.“

Ovšem spousta fotbalistů chce zůstat u fotbalu za každou cenu. Protože nic jiného neumějí, nebo chtějí jen žít z peněz, které si vydělali.
„No právě. To je ono. Také si dovedu představit, že bych třeba trénoval. Myslím, že zkušenosti z fotbalu mám a trenérské zkoušky si určitě udělám. Stano Griga nebo Ivan Hašek však také mají vysokou školu a pomáhá jim ve fotbale. Oni jsou dobří. Já chci být také dobrý v tom, co dělám, ale… “

Ale?
„Ale může se stát, že mi něco nepůjde. Takže studuji i proto, abych měl více možností volby. Jsem fotbalista, a proto si myslím, že bych mohl skloubit fotbal s právem. Něco, co umím, v čem se vyznám, kde mám kontakty, bych mohl v budoucnosti spojit s právní praxí.“

Nelákalo by vás být soudcem, nebo advokátem?
„Proč ne. Bavilo by mě obojí. Ovšem rozhodovat se budu až po skončení školy. Líbilo by se mi třeba i obchodní právo. Skupovat firmy, spojovat je, zařizovat zmrtvýchvstání těch co nefungují, a pak je zase prodávat.“

Jo tak. Jako Richard Gere ve filmu Pretty woman?
„Ano (smích), ale to je jen film. Spíš jako prezident Sparty Daniel Křetínský. Ten se tím zabývá ve skutečnosti. Třeba se mi to podaří, je to výzva, ale zatím je tu vážně hlavně fotbal.“

Co je, podle vás, největší zločin ve fotbale?
„Korupce, jednoznačně.“

Už jste něco odehrál, za jak dlouho poznáte, že rozhodčí nepíská rovinu?
„Myslím, že do desáté minuty zápasu to poznám. A když jsem hrál v Bohemce, tak jsem už při příchodu na hřiště na rozhodčím viděl, že bude proti nám.“

Stává se to i dnes?
„Zdá se, že je to lepší. Ne úplně dokonalé, ale lepší ano. Stará garda rozhodčích, kteří byli propojeni se vším, je pryč. Spíš se mi zdá, že ti mladí jsou nezkušení, nervózní. Nemají autoritu jako Angličané nebo Skoti, a proto dělají chyby.“

Za co byste trestal ve vztazích mezi lidmi?
„Za pokrytectví. Za to, že se někdo tváří a mluví jinak teď, než potom za rohem.“

Kdo je nejkrutější zločinec?
„Ten, kdo spáchá zločin na bezbranných dětech. To mi běhá mráz po zádech, to je katastrofa!“

Šel byste v procesu zastupovat trojnásobného vraha?
„Ne, to by moje morálka neskousla. Na to bych já neměl.“

A podvodníka, který okradl a podvedl spoustu lidí?
„Také ne. S čím se neztotožní moje hlava a mé svědomí, do toho bych nešel.“

Čili, Kožený ani Krejčíř ať vám nevolají?
„No (rozesmátě), podle toho, co se kolem nich děje, si myslím, že zrovna oni žádného právníka nepotřebují. A když, tak jinou třídu, než jsem já.“

Studujete, znamená to, že máte v bytě hromadu skript, v níž občas hledáte půlroční dcerku Carmen?
„Ale ne (se smíchem), mám svoji studovnu. Tam se s knihami zavírám.“

A manželka tam za vámi přijde, přinese kávičku a řekne: „Kajo, klidně se uč, my tě nebudeme rušit.“
„Žena Lucka je úžasná, stará se o mě. Je to můj poklad stejně jako malá dcerka Carmen. Ano, je to víc na ní, ale já se snažím být s rodinou. Jdu s nimi odpoledne na procházku, jde mi o naši pohodu, abych si je užil, protože jsou obě krásné.“

Takže klasika. Knihy a skripta otevíráte po večerech.
„Ano, vychutnám si rituál uspávání Carmen, hraju si s ní. A pak manželka připraví tu kávičku, čajík a já se učím.“