Dojatý kapitán Šmicer se po dvaceti letech dočkal: Rozdal lístky za 144 000 Kč!
Comeback se Šmicrovi podařil. Z duelu s Arsenalem vyšel stejně jako ze souboje s Diabym nerozhodně. (: ČTK)
9. listopadu 2007 • 02:00
PRAHA – Dvacet let. Dvě desetiletí trvalo VLADIMÍRU ŠMICROVI (34), než si splnil svůj klukovský sen. V roce 1987 dorazil do Prahy jako vykulený žáček z maličkých Verneřic, ve středu vedl jako kapitán milovanou Slavii v Lize mistrů. „Na ty začátky jsem si vzpomněl. Jsem hrdý, že jsem se něčeho takového dočkal,“ rozplýval se »Šmíca« dojatě. K senzační remíze s Arsenalem (0:0) dovedl červenobílé s páskou na rukávu.
-
Přepadla vás před zápasem nostalgie?
„Spíš ty vzpomínky. Na chvíle, kdy jsem do Slavie přišel. To jsem ještě netušil, že si tady jednou zahraju Ligu mistrů.“ -
Ani znělka soutěže s vámi nezamávala? Jako přímý aktér jste ji slyšel poprvé od finále v roce 2005…
„Ne, ne… Mnou cloumala hrdost. Umocněná tím, že nehrál Standa Vlček a já do toho šel s kapitánskou páskou.“ -
Nesvazovala vás role jeho nástupce? Zachránce?
„Nervózní jsem byl spíš při kvalifikační odvetě se Žilinou. Ta byla klíčová. Kdybychom nepostoupili, tak jsme zkazili celou sezonu. Ale s Arsenalem? To jsme věděli, že i remíza je vítězství. To se hraje krásně uvolněně.“ -
Vzal jste si na památku od někoho ze soupeřů dres?
„Ne, od hráčů Arsenalu už jich doma mám… (smích) Slíbil jsem svoje triko jednomu fanouškovi Slavie. Klukovi, který je na vozíku.“ -
Ani jste se s nikým z »kanonýrů« nepošťuchoval? Možná to byla poslední možnost…
„Před zápasem jsem mluvil s Gallasem. A hecování? Trošku s Gilbertem. Jinak nic.“ -
Jak prožívala váš velkolepý návrat do Champions League rodina?
„Děti se dívaly v televizi. Jiříkovi jsem říkal, ať se kouká jen na půlku. Věděl jsem, že po pauze toho moc neodkopu. A Natálka vydržela celý zápas.“ -
Na stadion nikdo nepřišel?
„Kdeže! Sehnal jsem celkem sto dvacet lístků. Jeden po dvanácti stovkách.“ -
Vy jste utratil 144 000 korun?
„Ne, zadarmo jsem dal vstupenky jen rodině. Ostatní mi je zaplatili. A musím se pochlubit: Všichni byli poctiví.“