Škoula: Jezdí na rum?

Karibik, Bahamy, Havaj. Hokejisté vědí, kde zregenerovat svá těla po náročné sezoně. Teploučko a moře dělá zhuntovaným a omláceným hráčům dobře. Ani reprezentační obránce MARTIN ŠKOULA (26) není výjimkou, letní dovolenou má rád. Jenže nejvíc se z Ameriky těší na něco echt česky obyčejného. Sbalí pingl a s partičkou, v níž nechybí útočník Colorada Milan Hejduk, vyráží na vodu.

„Nejsem žádný zkušený vodák, byli jsme třikrát čtyřikrát. Už ani nevím, kde jsme to s Milanem a jeho strejdou vymysleli,“ marně pátrá v paměti urostlý sympaťák z Minnesoty Wild. Poskládat 190 centimetrů a 100 kilogramů do vratké kocábky je dřina. Na háčku, tedy vepředu, jezdit nemůže. To by byla špička pořád pod vodou.„Na začátku bylo těžké naučit se ovládat loď, přišla mi strašně vrtkavá. Ale nakonec to nebylo tak hrozné, rychle jsem se do toho vpravil,“ usmívá se Škoula, který měl průpravu z dětství. Jednou, ještě jako malý kluk, se plavil s tátou po Lužnici. „Ale na gumovém člunu, takže to nebylo nic pořádného,“ téměř si odplivne. „Teď si půjčujeme pořádné kanoe. Jezdím vzadu a řekl bych, že dovedu jet rovně. Lodě obsazujeme podle váhy, takže s Milanem nejezdím.

“Každý má svou posádku a hecují se, kdo během těch pár dní ustojí všechny jezy, zůstane suchý až do konce. „Jaký je Milan vodák? Taky dobrej,“ protahuje slova. „Jsme asi tak nastejno. Sjedeme bez problémů nějaký ten lehčí jez. Vždycky přijedeme, dlouho vykládáme věci z lodě a pak ho teprve sjíždíme.“ První rok se koupali na každé překážce, postupem času už dovedou leccos sjet.
Když mluví, v očích mu jen jiskří. Těší se, až zase hodí stan do auta a zatroubí u půjčovny lodí ve Vyšším Brodě. Proud je zanese až do Zlaté koruny, kempu u překrásného kláštera. „Vltava je krásná řeka. A těch zastávek,“ zasní se v hotelu Radisson na břehu široké a líné Daugavy. „Voda je jiný druh dovolené. Už proto, že ji jezdíme jen samí chlapi, bez bab.

“O pozornost však nemívají nouzi. Martin by ještě unikl všímavým vodákům, ale s Milanem je to těžké. „Poznávají ho všude,“ naoko si postěžuje na »ničitele« soukromí. Však také Hejdukovi občas říkají podle výrazného nosu Effa. Známý český herec byl také k nepřehlédnutí. „Občas někdo přijde pro podpis, ti otrlejší chodí s pohledy, že je pošlou domů. Často posílají i panáky. Člověk se na vodě sčuchne s jinou partou. Někdo se rozdělí o slivovici, my můžeme nabídnout rum.“
A je to tady, Milan Škoula se pouští do pře, který rum je nejlepší. Vždycky chutnal ten s plachetnicí. Jindřichohradecký ji sice má, ale hokejistům učarovaly jiné plachty. „Nejlepší rum je Božkov, ostatní mají ocas,“ rázně odmítá jakoukoliv konkurenci. „Před časem nám pomohl. Byla ukrutná zima, devět stupňů. Takže jsme se rumem zahřívali, co to dalo.“ Prostě úplně normální vodáci, žádné hvězdy z NHL.

Vcelku dobří táborníci, tedy na české poměry. „Kdybychom kempovali někde v Himálaji, tak nevím, jak bychom dopadli,“ chechtá se Škoula. Ne vždy je mu do smíchu. Třeba když si připomíná, jak si s ním vltavský proud pohrál. „Jezdíme ve vestách, ale minulý rok jsem ji neměl a dost blbě se vyklopil. Chvíli jsem se nemohl vynořit. Nebylo nic příjemného, když mě voda nesla a ještě jsem musel tahat loď a věci,“ vzpomíná s respektem na moment, kdy mu řeka ukázala svou sílu.

Ne, na Vltavu ani přesto nezanevřel. Vždycky se těší na kemp pod majestátným hradem Rožumberk a na jezy v Českém Krumlově, kde vodákům tleskají desítky turistů z lávky pod zámkem. „Mají z nás srandu,“ nedělá si iluze Škoula. „Ale co, stejně zase pojedeme. A na Vltavu. Nemohu sice srovnávat, jinde jsem nebyl, ale je tam perfektní zázemí. Každou půlhodinu je někde hospoda. Jedeme hodně v klidu, nikam se neženeme a vpodstatě stavíme na každé zastávce,“ objasňuje kormidelník Martin Škoula pro neznalé, jak to také na vodě chodí. Vodáci jsou lidé družní a rádi posedí s jinými posádkami.