Uzdravený Vladimír Šmicer: Zápas?To je dar!
PRAHA – V červenci podepsal, v srpnu zářil, v září bědoval, v říjnu kvílel. Slibně rozjetou sezonu otrávila VLADIMÍRU ŠMICROVI (34) svalová zranění. Nejprve stehna, o měsíc později pro změnu lýtka.
V červenci podepsal, v srpnu zářil, v září bědoval, v říjnu kvílel. Slibně rozjetou sezonu otrávila VLADIMÍRU ŠMICROVI (34) svalová zranění. Nejprve stehna, o měsíc později pro změnu lýtka. Hrátek s míčem si mohl opět začít užívat až s nástupem listopadu. Po devíti týdnech. „Toho, že bych za tu dobu zapomněl hrát fotbal, se ale nebojím,“ usmívá se ikona fotbalové Slavie.
Trénujete naplno? Bez potíží, bez bolestí?
„Asi dva týdny jsem běhal sám, k balonu jsem se dostal teprve v úterý. Žádný problém nenastal. Já vlastně ani nevidím důvod, proč bych měl něco cítit. Mělo by to držet a v sobotu bych měl být připraven na Teplice.“
Trenér Jarolím říká, že vypadáte dobře…
„No tak… Míč jsem měl na noze po dvou měsících. Největším handicapem pro mě bude fyzička. Naskočit po takové pauze, to bude těžké.“
Takže začnete pro jistotu mezi náhradníky?
„Byl bych rád, kdybych byl i na té lavici. Všechno další už záleží na trenérovi. Hraje první s druhým, měl by to být skvělý fotbal. Aby na mě to tempo nebylo moc rychlý...“ (smích)
Devět týdnů jste pauzíroval. Nepřepadaly vás chvílemi černé myšlenky?
„Když jsem se zranil proti Ajaxu, tak jsem si myslel, že budu za čtrnáct dní hrát. Nic takhle dlouhého jsem vůbec nečekal. A to lýtko? To jsem byl zklamaný hodně. Vůbec jsem si nedovedl vysvětlit, proč? Jen jsem se šel lehce proběhnout do lesa…“
Tento okamžik byl pro vás tím nejhorším?
„Vezmu to obráceně. I když jsem se zranil, tak mi nejlíp bylo po Ajaxu. Vždyť jsme zažili postup do Ligy mistrů. Jo, a ještě po Žilině. To jsme měli nůž na krku…“
…a nejhůř?
„Když mi utíkaly zápasy v Champions League. Chtěl jsem být se Slavií u toho. V Seville jsem nikdy nehrál, na novém stadionu Arsenalu také ne. Tam mi to bylo líto strašně. A ani by mi nevadilo, kdybych byl u té naší sedmičky. Tím si musí projít každý.“
Dá se na té dlouhé přestávce najít něco pozitivního?
„Moc výhod tam nevidím. Upřímně řečeno: když jsem zraněnej, tak nemám kdovíjakou náladu. Doma mě nebaví nic, není to vůbec ono.“
A k tomu celá fotbalová veřejnost začala spekulovat o konci vaší kariéry. Jak jste to vnímal?
„Četl jsem to. Zranění jsem měl v poslední době dost, nutilo mě to k zamyšlení. Ale já jsem jasně řekl, že se chci fotbalem bavit. A vím, že nejsem ve stavu, abych měl končit.“
Skutečně?
„Nejsem pod tlakem. Kdyby mi bylo dvaadvacet třiadvacet, tak bych z toho byl špatnej. Každý další zápas je pro mě dar. Bonus navíc. Každý musím hrát tak, jako by byl můj poslední. Takže dobře. Abych si mohl říct, že mi ta derniéra vyšla.“ Nikdo vám nevpálil do očí, ať to zabalíte?„Pár lidí mi říkalo, ať se na to vykašlu. Že na to mám věk, že jsem si svoje už odehrál. Jenže já si život bez fotbalu pořád nedovedu představit. Že bych se ráno vzbudil a neměl trénink? Že bych se nemohl těšit na zápas? Kdepak. Baví mě to víc, než kdyby mi bylo dvacet.“
Přesto jste nedávno prohlásil, že na konci sezony asi skončíte. Pak už to podle vás nepůjde…
„Já si chci hlavně zahrát na novém slávistickém stadionu. Uvidíme, kdy ho postaví. Kdybychom se na něj přesunuli až od příští sezony, tak bych musel odehrát i tu…“ (smích)
A když bude otevřen na jaře? Tak přijde ten konec?
„Ne, to ne… To jsou spekulace. Třeba se do konce podzimu ještě zraním a přestanu hrát na nejvyšší úrovni už teď. A půjdu kopat za Chabry…“
Takhle uvažujete?
„Ale ne… Když má člověk skončit, tak to pozná. A já ještě nechci. A ani o tom nepřemýšlím. Vím, že když budu zdravý, tak ještě hrát můžu. A to mě láká.“
Co všechno »Šmíca« v pauze stihl?
