Jeslínek ml. před zápasem na Spartě: Naštěstí nehraje »Řepa«
KLADNO – Bydlí pár ulic od sparťanské arény, pět minut chůze, ale doma tu už dlouho není. Na letenský trávník dnes v ligovém zápase Sparta – Kladno vyběhne v dresu hostí. Rychlonohý útočník JIŘÍ JESLÍNEK (20) se potlouká po hostováních už půldruhého roku.
Už dal letos pět gólů a dnes na Letné chce svůj účet navýšit
Hrál už za České Budějovice, promarodil angažmá v Mostě a teď září v Kladně. Kdyby se mu večer podařilo dát gól, bude to pro něj malá osobní satisfakce.
Jste už pořádně nažhavený?
„Těším se. Ale že bych byl přemotivovaný, to ne. Chci hrát pro tým, ale samozřejmě bych se rád vytáhl.“
Jak vidíte šance?
„Šanci máme. Oni jsou pod obrovským tlakem, všichni se do nich opírají a v takové atmosféře se hraje špatně. Do toho ty jejich zdravotní problémy. A my nemáme naopak co ztratit.“
Letos jste už nasázel pět gólů. Trefíte se i na Letné?
„To by byl sen. Ani nevím, co bych dělal.“
Pořádně byste to oslavil, ne?
„Nechtěl bych nějak bláznit. Žádná velká euforie, abych si tam zbytečně nenaštval lidi. Vím, jak dopadl Honza Holenda. Dal gól za Liberec, slavil to a popudil si všechny fanoušky.“
V táboře soupeře útočník Slepička skáče salta.
„To se mi líbí. Ale já byl špatnej v tělocviku. Mám zkrácený svaly a šlachy, nedosáhnu si v předklonu s napnutými koleny ani na špičky nohou. Natož dělat salto. Já tak někam rychle doběhnout a kopnout, to jo, to by mi šlo...“
Vypíšete pro tým prémii?
„S Ondrou Kúdelou určitě něco šoupneme. Jenže on jako sparťanský hráč nemůže nastoupit. Mně se to vyhnulo, já už jsem pryč delší dobu.“
Už si představujete ten moment, až se postavíte ke středovému kruhu?
„Nerozklepu se, ale mrazení mít budu. Pro mě je výhoda, že nebude hrát Tomáš Řepka. Ten by mi nedal vydechnout, možná by to i bolelo.“
Jde z něj strach?
„To ne, ale řeže to pěkně. Znám ho ze Sparty, je v pohodě, mám ho rád a dá se s ním mluvit o všem. Ale na straně soupeře je nepříjemný. Jak vlítne na hřiště, nezná bratra. I když, »Řepa« se vlastně zná i s tátou, tak by mi třeba takovou čočku nedával.“
Když se bavíme o vašem tatínkovi, kdysi stoperu Slavie, prozraďte, jak doma vypadají diskuse o fotbale. On slávista, vy sparťan, hádáte se?
„Ne, neprožíváme to. Bavíme se o fotbale, ale spíš o konkrétních věcech. Někdy se ozvu, když poučuje, jak by řešil šanci on. ‚Ty by ses do ní jako stoper vůbec nedostal,‘ říkám mu. Ale góly dával. Jenže když se ho zeptám na recept, tak popisuje, jak zavřel oči a vší silou to napálil.“
Vy oči nezavíráte?
„Ne, snažím se trefit bránu a netrefit gólmana.“
Dobrý recept. Čím to, že vám to tam letos tak padá?
„Kluci mi góly připravují, to je celé. A pak pro mě byla důležitá důvěra trenérů Šilhavého a Kotala. Znali mě ze sparťanského béčka a dali mi šanci.“
Zdědil jste něco fotbalového po tátovi?
„Asi nic. Táta byl brusič. A já jeho dispozice nezdědil. Ať sním co sním, nepřiberu. Vyzáblo, takovej papírák. Táta to řezal, jezdil po prdeli, já uskakuji, běhám do volných prostorů, kam dostávám balony. Jinak bych neměl šanci.“
Proč vás vlastně táta nešoupl do Slavie?
„Neřešil to. A z Dejvic do Vršovic je to daleko, tak mě poslal na Duklu, kde taky hrál. Pak se ale Dukla stěhovala do Příbrami, tak jsem se dostal do Sparty. No, a teď jsem už na třetím hostování a ani nevím, jestli se kdy do Sparty vrátím. Na Kladně jsem teď maximálně spokojený, ani bych neměnil.“
Mám Fabregase...
Je pyšný na svou sbírku dresů. Nejcennější trofej? No přece Cesc Fabregas z Arsenalu. „Když jsme s nimi hráli Ligu mistrů na Spartě, Fabregas vystřídal, já seděl na lavičce, a tak jsem za ním vyběhl, jestli by nevyměnil dres.“ Znali se z reprezentačních zápasů sedmnáctiletých. „Hráli jsme proti nim ve Španělsku. On je neuvěřitelný. je ve dvaceti úplně někde jinde než ostatní.“ Poslední vzácný kousek přibyl před měsícem. Z Wolfsburgu přišel dres Marcelinha. „Honza Šimůnek mi ho dal k narozeninám a k tomu ještě kopačky, který tady nikdo nemá.“ Svítivě zelené nike, extravagantní, podle nich ho poznávají obránci, když se kolem nich prožene…
Vyměnili mě za Sigiho...
● Syn bývalého slávistického stopera Jiřího Jeslínka. Ten teď hraje za Horoměřice čtvrtou třídu a trénuje Kunice v divizním přeboru. „A samozřejmě nastupuje za starou gardu Slavie i Dukly, za Kozlovnu. Skoro se nevidíme,“ popisuje Jiří Jeslínek ml.
● Strýc Jan Jeslínek hraje volejbalovou ligu v Liberci, nakoukl i do nároďáku. „Strejda hrál taky fotbal. Ale moc vyrostl, a tak se dal na volejbal.“
● Ve starších žácích se s nejlepším kamarádem Janem Šimůnkem předháněli, kdo nasází víc gólů. „Všechny jsme válcovali. To hrál Honza ještě záložníka, dnes už je stoper. Ale vzpomínám si, že měl obrovskou ránu, když střílel, lidi uhýbali.“
● Ve Spartě Jiřího Jeslínka do prvního týmu z juniorky vytáhl trenér Jaroslav Hřebík. Stanislav Griga si ho vzal do kádru natrvalo. „Zkusil jsem si tehdy i Ligu mistrů.“
● Na hostování do Mostu šel jako výměna za Horsta Siegla. „On skončil jako hráč a šel dělat asistenta na Spartu. A mě si vybral trenér Ščasný jako kompenzaci. Udělalo mi to hroznou radost. Jenže jsem se zranil, špatně jsem došlápl a zničil si kotník.“
● Hostování v Mostě promarodil a přišel o letošní mistrovství světa dvacítek v Kanadě, kde byli Češi stříbrní. „Protože hned po tom kotníku jsem si natrhl sval, udělala se mi tam jizva a marodil jsem půl roku.“ Teď už hraje za jednadvacítku.
● Učňák v oboru prodavač dokončil na dálku. Kamarád učitel za ním jezdil do Českých Budějovic a připravil ho na zkoušky. „Jinak bych to asi nezvládl. A navíc mě přesvědčil, abych si dodělal maturitu. Tak na tom teď makám.“
● Je prý největší fintil v kladenské kabině. „Máma říká, že jsem horší než ženská. Strávím před zrcadlem hodinu, geluju vlasy, honím je nahoru. Jsem hroznej, uznávám.“
To je jeho láska
Velkou vášní Jiřího Jeslínka jsou rychlé vozy. S Janem Šimůnkem jsou úplnými blázny do aut. Předháněli se, kdo jede rychleji. „Honza měl Golfa GTI, takovou červenou raketu. Odčipovaný, dvě stě koní. Já měl dvoulitra bavoráka, do toho mě uvrtal Tomáš Sivok. Ale pak jsem se zbláznil do Mazdy RX8, poprvé mě s tím svezl Michal Švec a pak mi ho prodal Lukáš Zelenka. Je v Turecku a nepotřebuje ho. Udělal mi cenu.“ Jenže teď Jirkovi zase půjčil kamarád Audi R8, což ho úplně dostalo. „Tak nevím, jestli jsem se nezamiloval znovu. To je ještě větší dělo,“ zasní se. Nejrychleji jel 230 km/hod. Chtěl to vyzkoušet jako každý kluk. „Ale teď už tak neblázním,“ dušuje se.
Autor: MICHAL CHYTIL
Foto Aha! – Denisa Hamerníková a Marsfoto