Ladislav Škorpil: Nechci umřít na stres

Liga bude zase zábavnější, do Liberce se vrací trenérský mistr bonmotů

. Nešetřil vtipy, tiskovka se nesla v duchu rétorického cvičení.

Je zpátky po třech letech. V klubu, s nímž dobyl v roce 2002 historicky první ligový titul, vystřídal neúspěšného Michala Zacha. „Považoval jsem za povinnost pomoct klubu, s nímž mám stále nadstandardní vztahy,“ vysvětlil. Když měl říct, co rozhodlo o tom, že se vrátil, pověděl o telefonátu šéfa Liberce Ludvíka Karla. „Kdyby mi nezavolal, nebyl bych tady,“ ušklíbl se. A kde je problém současného kádru? „Nemá body. To je jasné.“ Představil svého asistenta Luboše Kozla, nedávno vyhozeného kouče Jablonce. „Musíme realizační tým ještě doladit. Pak ale budou všichni zírat, jaký budeme mít tým.“ Zdali si ponechá za asistenta Petříka či Nečase, zatím netuší… „Musíme vylepšit atmosféru. Nálada je spíš zatím negativní, což není za současného stavu divu.“ Že neustále žertuje? „Přece ty kluky nebudu trápit. Musím je ze začátku pobavit.“

Na otázku, kolik chce získat bodů po podzimu, jasně řekl, že sedmadvacet. „Šest jich máme, čeká nás sedm zápasů, což je jednadvacet bodů, tak si to sečtěte.“ Pak se rozpovídal o tom, jaké měl vždy v Liberci cíle. Hned zkraje sezony vyhlašoval útok na plných devadesát bodů. „Jenže vždycky mi to dojebali třeba už ve druhém kole. Nejdéle jsme vydrželi do čtvrtého kola. A pak mějte nějaké cíle…“

Jak dlouho u týmu setrvá, zatím netuší. Až se situace stabilizuje, klidně odejde. „Snad tu nebudu muset být zbytečně dlouho. Není smyslem mého života umřít na stres,“ nastínil svoji filozofii a dál se zahloubal. „Jistě, když se vyhrává, stresů je méně. Ale pak jsou zase úrazy z opilosti…“

Loni viděl víc než polovinu zápasů Liberce. Letos byl jen na domácím utkání s Plzní. „Bylo to jediné, které Liberec vyhrál. Tak je to snad nadějné, budu doufat, že nosím štěstí.“ Dnes bude oficiálně představen týmu. Už má jasno, jak budou hráči reagovat: „No přece budou nadšeni. No, alespoň se tak budou tvářit…“

Autor: (mich)
Foto: ČTK