Radek Holčák: Byl to mazel

Jak vám je na duši?
„Těžko. S těmi koňmi jste šestnáct hodin denně, 365 dnů v roce, o Vánocích i Silvestrech. Jsou to vlastně členové rodiny. Taková tragédie vás za jeden den nepřebolí. Ani za týden.“

Jaký byl vlastně Cieszymir kůň?
„Absolutní mazel. Kůň pro holky. Když k nám chodily amatérky, trénovaly vždy na něm. Byl hodný, rovný. O to je to horší...“

Když jste šli po pádu před veterináře, tušil jste, že je konec?
„Tušil jsem to hned. Když kůň spadne, funguje u něj stádový pud, takže vstane a utíká za ostatními. Když jsem po Taxisu viděl, jak tam jen tak kulhá, věděl jsem, že to je průser.“

Rozloučil jste se s ním, než dostal smrtící injekci?
„Tady ty konce, to už je na profesionálních veterinářích. Nebyl jsem tam. Neměl jsem sílu...“

Pokolikáté jste se ocitl v takové situaci?
„Podruhé. A vždy se to stalo cizím zaviněním, o to je to bolestnější.“

Jaká se tedy na Taxisu stala chyba? Všichni viděli, že váš druhý svěřenec Maskul zpomalil...
„Naprosto nepochopitelně! Maskul nerad chodí ze špice a jezdec Myška měl za úkol jet zhruba na pátém místě. Proč byl vpředu nevím, nemluvili jsme spolu. Zablokovaný Cieszymir pak už neměl šanci.“

Postavíte mu v hřebčíně pomníček?
„Určitě. Ve stájích bude mít velkou fotku a nějaký pomyslný pomníček. Neměl třeba takový věhlas, ale v našich očích byl velkým šampionem!“