Chudák Cieszymir: Injekce do koňského nebe
PRAHA – Stačila vteřinka a vše bylo jinak. Z favorita Velké pardubické se stal kůň odsouzený na smrt. Místo vysněné stuhy pro vítěze, o kterou měl reálnou šanci zápolit, přišla poslední injekce a odvoz do kafilerie. Závodní kariéra Cieszymira skončila v neděli na Taxisově příkopu. Jeho život o chvíli později opodál.
Patřil k nejlepším dostihovým koním, kteří u nás běhali překážkové závody. Jenže si na Taxisu zlomil nohu a musel být utracen. Proboha, proč?!
„Vždy záleží na druhu zlomeniny. Jsou jich desítky,“ říká MVDr. Roman Vítek, dostihový trenér a současně i veterinář. Pokud si kůň zlomí záprstní kůstku, o nic fatálního nejde. Ale větší zlomeniny jsou průšvihem. Koně by nevydrželi s bolavou nohou stát a umřeli by na proleženiny. Proto bývají utraceni.
„Na větších dostizích bývají většinou přítomni čtyři veterináři – dva obvoďáci a dva z vysoké školy veterinární. Oni rozhodnou, jak vážné je zranění a zda se dá vyléčit,“ popisuje Vítek.
Sám u Cieszymirova konce neasistoval, byl zrovna na dostizích v Mnichově. Ale koňské konce moc dobře zná. „Je to jako u psů. Dostane injekci, která ho uspí jako při narkóze, ale už se neprobere. Je to tak humánní, jak jen umíme,“ podotýká tiše.
Mrtvola pak nejde do hrobu, nebo snad do salámu, jak by si někdo myslel. „Kdepak! Tady byly vždy přísné předpisy a teď po vstupu do EU jsou ještě přísnější. Jeli nějaký důvod, jde tělo na pitvu, jinak do kafilerie,“ prozrazuje. Tam skončil i Cieszymir.
16.10.2007
