Jiří Polanský: Jak se kalila OCEL...
TŘINEC – K Litvínovu patří chemička, k Plzni zase pivovar. A k Třinci... no, netřeba dlouho pátrat. Místní Železárny přece »tvrdí muziku« v celém městě. A také v místním hokeji. Ne náhodou si v klubu přezdívají Oceláři.
Tam, kde město postavili k továrně
A jaké to je zažít na vlastní kůži? Útočník JIŘÍ POLANSKÝ (25) by teď nejlépe mohl popsat, jak se kalí ocel!
I když... Pro něj návštěva místní továrny nebyla ničím novým. Naopak, sám by po ní mohl už dělat průvodce.
„Já už tu byl dvakrát. Vždycky s klubem. A dokonce i s obědem jsme to měli,“ usmál se a poukázal na fakt, že místní Železárny jsou hlavním sponzorem třineckého klubu. A tak hokejisté mají možnost nahlédnout tam, kam se jiní nedostanou.
„Je to zajímavý vidět. Jak to taky funguje. Nebo jaké to je v dolech. V OKD. Osm stovek metrů pod zemí. Dvěma klukům se moc nechtělo. Ale jsme tým. A v týmu je síla, tak jsme nakonec šli všichni,“ popsal Polanský.
Sám je odchovancem Brna, ovšem Třinec mu už dávno přirostl k srdci. Nastupoval tu už jako junior. A také tu vystudoval obchodní akademii. „Ale s individuálním studijním plánem. Všechno jsem musel přizpůsobit hokeji,“ vysvětlil.
Snadno si tak zvykl ve městě, jehož dominantou je obří železárna. „I když to tu vypadá, jako by nepostavili továrnu k městu, ale město k továrně.“ Záporně pak také zakroutí hlavou, když se ho ptáte na možnosti vyžití. „Tady moc nejsou. Nemáme tu žádný oblíbený bar nebo hospodu,“ přiznal. Když chce vyrazit za zábavou, musí sednout do svého zlatého sportovního Nissanu 350X Coupé a uhánět do 50 km vzdálené Ostravy. „Tam toho je mnohem víc. Kina, bowling... Prostě cokoliv,“ popsal.
Ovšem také věří, že lepší hokej se letos bude hrát v Třinci. A ne v ostravských Vítkovicích. Gólman Čechmánek, posily Tomík se Sekerášem mají být zárukou dobrých výsledků.
„V přípravě se nám moc nevedlo. Ale máme velké ambice. Hodně jsme posílili. Možná nejvíc z celé extraligy. Tak snad to bude dobrý,“ věřil Polanský.
První páteční zápas s Kladnem už může leccos naznačit.
Odlít jedny brusle, prosím...
TŘINEC – Nasoukal se do montérkové bundy, na oči nasadil ochranné brýle a na hlavu bezpečnostní žlutou helmu. „Tááák, dneska si tu odlijeme jedny brusle.“ Hokejový útočník Jiří Polanský se srdečně zasmál. Jenže tím veškerá sranda v třineckých Železárnách skončila. Pózovat téměř hodinu v blízkosti tavičských pecí opravdu není žádná legrace. Naopak. Tohle fotografování, které v místních železárnách proběhlo za plného provozu, se ukázalo jako nejnáročnější ze všech čtrnácti, které deník Aha! s extraligovými hokejisty podstoupil.
Vždyť stačí pár faktů: Teplota žhnoucí oceli činila 1503 stupňů Celsia. Ta okolní, při které se fotografovalo, pak téměř 60 stupňů.
I proto se ukázalo, že jen montérková bunda a klasické brýle nestačí. Kvůli bezpečnosti si Polanský musel navléci ještě speciální azbestový plášť a rukavice. „Stejně to v nich strašně pálí,“ kroutil obličej, když hliníkovou tyčí v odlevce zkoušel kvalitu vyrobené oceli. Té se v třineckých Železárnách vyrobí celá třetina roční české produkce. Neboli 2,5 milionu tun. Pokud byste z oceli vyrobili drát tlustý 5,5 milimetru, povede ze Země na Měsíc a zpátky, tedy do vzdálenosti 770 tisíc kilometrů.
„Ale takhle já nemůžu... Já nikomu nic neudělal přece!“ tvářil se Polanské trpce i v momentu, kdy si přes ochranné brýle nasazoval i speciální s tmavými skly, jaké používají například svářeči. Vypadal v nich komicky. Ale bezpečnost nadevše přece...
Vzduchem navíc neustále poletovaly nepříjemné grafitové částečky. Každých deset minut se také muselo čekat, než se vysoká pec přetočí a žhavý obsah rozlije do připravených vozíků, ve kterých pak putuje k dalšímu zpracování.
„Na exkurzi to je dobré. Ale dělat celý den bych tu asi nechtěl. Já jsem rád, že můžu hrát hokej,“ vyprávěl pak Polanský.
Autor: Radek Lain
Foto Aha! – Denisa Hamerníková
