Tomáš Vlasák: Výčepák z Plzně

Jako by už dávno patřili k sobě. Útočník Tomáš Vlasák (32) a Plzeň. Hokejový osud ho zavál na západ Čech, ze Slavie ho za nejasných okolností vyrazili a on našel další štaci v »nebezpečné blízkosti« pivovaru, kde se vyrábí vyhlášený nahořklý mok. „Kdo mě zná, tak ví, že si plzničku dám,“ přiznává filigránský technik, hokejový virtuos.

Jenže zrovna během focení si musel nechat zajít chuť, i hokejisté Plzně jsou v plné přípravě na novou sezonu extraligy a na prohřešky proti životosprávě musí zapomenout. Před nimi je důležitý úkol, napravení reputace z nepovedené loňské sezony, v níž skončili až třináctí... „Play off musí bejt, to si každý uvědomuje. Sezona bude těžká, ale mančaft na to máme. Hodně bude záležet na tom, jak vstoupíme do sezony. Máme na začátek těžkej los,“ uvědomuje si Tomáš Vlasák, největší posila týmu, který už tři sezony marně bojuje o vyřazovací část.

Vyrovnaný kádr a brankář Roman Málek by toho měli být zárukou. „Pořád tvrdím, že patří k nejlepším v lize,“ chválí Málka Vlasák, pro něhož budou velice pikantní duely se Slavií, klubem, v němž vyrůstal. „To bude, je nás tady na ně dost,“ říká. On, Málek, Matějovský, Divíšek, Šindel. Ti všichni Edenem prošli. Kousek slávistického srdce Vlasákovi nikdo z hrudi nevyrve. I proto slavil, když sešívaní fotbalisté konečně postoupili do Ligy mistrů. „Už se těším na Sevillu i Arsenal. Slavia mi udělala radost,“ pochvaluje si chlapík, který teď bojuje v plzeňských barvách.

„Já si zvyknu všude, město je pěkný a pivo? Každý kdo mě zná, tak ví, že když je nějaké volno a čas, zajdu v Praze k Rudolfinu, kde je špičková plzeň. A kluci, kteří tam dělají, už mi radili, že v Plzni mám jít buď do restaurace Na Spilce, nebo Na Parkáně. Tam se chystám,“ prozrazuje v pauze mezi focením.

Coby výčepní si »Vlasy« vede dobře, jako by to už někdy dělal. „Pivo jsem točil, ne mockrát, ale točil. Jestli bych mohl být hospodský? Zvykl bych si,“ usmívá se a prozrazuje, že má v rukávu pár fint. Od výčepáka z Rudolfina, machra na slovo vzatého. „Dělají tam »houpáčka«, což znamená, že je zpočátku půllitr plný pěny, ale pak to do té polovičky dojde. Proto se tomu říká »houpáček«, že se to tam dohoupe,“ jiskří mu v očích. Plzeň si opravdu nemohla vybrat lepší posilu. „Tohle pivo od ostatních rozeznám. Když nemusím, tak jiné nepiju. Posedět, pokecat, dát si třeba hermelín,“ zasní se. Už aby bylo po sezoně, kdy bude čas hřešit. I když, hrát v Plzni, kousek od pivovaru, to je velké pokušení. „Ono to k patří k věci. Když se řekne Plzeň, hned se mi vybaví pivovar. To je první, co člověka napadne. Ale je toho tady k vidění víc, třeba vojenské muzeum, které mě láká,“ nezapře v sobě milovníka zbraní a vojenské historie. „A až přijedou děti, musíme zajít na dinosaury do plzeňské zoo,“ těší se a rychle maže k zpátky k hale.

Nemůžu, mám ještě trénink...

„Do čeho jsem se to nechal uvrtat,“ povzdechl si plzeňský útočník Tomáš Vlasák, když přehlédl vcelku zaplněný sál restaurace Na Spilce. Podobně mluvili všichni hokejisté, jenže i jeho začalo focení brzy bavit. „Až skončím, tak si tady rezervuju místo,“ prohodil při převlékání směrem k výčepnímu. „Kluci tu maj devítku hrubýho, ale po zkušebce,“ zarazil ho vrchní.

„Jedno velký, malý černý,“ nesla se směrem k pípě objednávka. „To jako já?“ ptal se Vlasák, jestli má točit. První pucláček sice na jeden zátah nenačepoval, ale u dalšího se mu to povedlo parádně. „Už jsem přemýšlel, že bych si pořídil hospodu,“ přiznal, když roztáčel další pivka. Co by hostům servíroval, bylo nad slunce jasné.

„Ty jsou krásný, ta pěna,“ rozplýval se, když pravý výčepní posílal do světa čtyři kousky. „Tak si dej, napíšu ti omluvenku,“ povzbudil sympaťák od pípy hokejistu. „Nemůžu, mám ještě trénink,“ povzdechl si Vlasák. Na žádost fotografky ale přece jen zvedl pivo k ústům. „Když musím, dám si,“ lokl si přece jen. Ale jen jednou. Ještě ho čekal odpolední trénink – nácvik přesilovek a oslabení, při nichž by měl hrát podstatnou roli. Ale všem Na Spilce slíbil, že se brzy zastaví.