Kdo dá jedovatou takifugu?
PRAHA – S atletikou už zcestovali svět, přesto je pro většinu českých reprezentantů výprava do Japonska něčím výjimečným, exotickým. A tak, byť vždy zdůrazní, že jedou v první řadě závodit, se vesměs těší i na střet s odlišnou kulturou.
Atleti zestárli, na samuraje už si v Ósace hrát nebudou…
Že lze snadno podlehnout, někteří pamatují z Maebaši, kde měli atleti celého světa před osmi lety halové dostaveníčko. „Dodnes si nejvíc pamatuju noční samurajské souboje Jányse se Šébou!“ vzpomíná Tomáš Dvořák (35). „Koupili si meče, kimona a válčili na hotelových chodbách,“ prozradil na kolegy Šebrleho s Janků. „To je pravda, ze všeho nejvíc nás bavilo strašit uklízečky,“ doznal se výškař Tomáš Janků (32). „Naštěstí ale umím plynně japonsky, takže se všechno vždycky hned vysvětlilo,“ zalhal s úsměvem.
Ten samurajský meč si tehdy ani domů neodvezl. „Balilo se nějak chvatně a zapomněl jsem ho v hotelu.“ O osm let starší už Janků ví, že za další utrácet nebude. „Jako pouhý suvenýr je pro mě bezcenný. Musel bych proniknout do té samurajské kultury a umění meče, pak bych si ho obstaral. Takhle ne,“ vysvětluje. „A navíc se přece říká: Nevytahuj meč tam, kde se střílí!“ doplnil jako vyhlášený milovník střelných zbraní.
Někteří se těší na technické vymoženosti Made in Japan, jiní do obchodů s elektronikou, někdo zase na japonské speciality. „Já tedy rozhodně,“ zalesknou se oči gurmánovi Dvořákovi div, že mu z koutku neukanula slina. „Brrr, suši. To tedy vážně nemusím…,“ oponuje Roman Šebrle. „Kdybych tam tak někde dostal rajskou s knedlíkem…,“ přeje si. Dobře naladěný Janků se ale netají jiným plánem: „Den před kvalifikací si rozhodně zaskočím na tu jejich speciální rybu, jak jen na kuchaři záleží, jestli bude jedovatá, nebo ne!“ Tou jistě míní takifugu, česky prostě fugu. To je ryba, v jejíž kůži a vnitřnostech je ve smrtelné koncentraci obsažen prudce jedovatý tetrodotoxin. Pouze licencovaní šéfkuchaři ji proto smějí servírovat tak, aby lehce jedovatá sousta brněla na jazyku a přitom se zákazník nesesul k zemi mrtev. „Hele, radši si to nech po závodech, jestli něco vyděláš. Je to totiž dost drahý špás,“ varoval ho Dvořák. Janků ale přiznal, že jen tak plácal. „Ne, ne, do toho nepůjdu! To je opravdu risk. A já se životem neriskuju,“ uzavřel.
