Hokejový útočník Jan Hlaváč (30): Tak se chytají kapři...
MLADÁ BOLESLAV – Jedni hokejisté milují závodní auta. Jiní svůj volný čas obětovali golfu. Útočník JAN HLAVÁČ (30) má motorku. Klasického choppera vlastní už sedm let. „Jenže můžu jen krátký cesty. Po hodině mě začínají bolet záda,“ popisuje. Takže co lepšího? Rybaření!
To je macek: 70 cm, 8 kg
Ano, v tom je opravdovým mistrem. „Dokonalý relax,“ říká o svém velkém koníčku. A aby dostál svému slovu, pozval deník Aha! na jeden takový malý »dýchánek«.
Místo: Soukromý rybník v Bradleci u Mladé Boleslavi.
Čas: všední den, 15.00 – 20.00 hod.
Počet prutů: 5.
K dispozici má Hlaváč několik druhů návnad. Jedny voní po jahodách. Jiné zase po rybách. Vytvořit ten správný mix, to je práce pro odborníka. „Tam je semletý všechno. Snad i raci,“ dává přičichnout k nevábně vonící kuličce. Její napichování na háček v jeho rukou vypadá jak rituál.
Nasadí ji na čtyři z pěti prutů. Na ten poslední napichuje kus housky. Celý jeden bochánek. „To poberou. Ty místní maj velkou hubu,“ vyzná se. Rozkročí se a máchne. Návnada letí dobrých šedesát metrů, než se ponoří pod vodu.
Ve Spartě má Hlaváč jednu spřízněnou rybářskou duši. Do Mladé Boleslavi s ním jezdí chytat i útočník Tomáš Netík. „Jinak asi nikdo. Ale s Tomášem si to užíváme. Když jsme jezdili na zápasy, kupovali jsme si do autobusu časopisy o rybářství. A hledali inspiraci.“
Netíkův poslední úlovek – kapra o délce 88 centimetrů, se Hlaváč dnes pokusí trumfnout. Usedá do zelené sedačky. Dlouhé chvíle čekání vyplňuje vyprávěním o rybářských zkušenostech.
Jak lovil na Floridě mečouny. A v Kanadě lososy. Že chytá odmalička. Že ta nejlepší rybářská výbava může stát i sto tisíc korun. A že kapry s výjimkou Vánoc vůbec nejí.
„Všechno to pouštím zpátky. Chytám jen kvůli tomu pocitu. A hlavně to je odreagování. Sedíme tady vždycky celý odpoledne. A kolikrát i do noci,“ vypráví.
Rybník patří jeho kamarádovi, republikovému šampionovi v kapraření Aleši Vondrlíkovi. Ten mu protentokrát zapůjčil svoje pruty. Hlaváč si obvykle s sebou z Prahy vozí maximálně dva. Teď jich má k dispozici víc. Aby byla větší naděje na úlovek.
Ten přichází hned zakrátko. Na celý rybník se rozezvučí klakson. Neklamné znamení: ryba zabrala. Hlaváč skáče k prutu a tahá kapra z vody. Obratně. Souboj trvá sotva pár minut. A už ho drží v ruce. V krámu před Vánoci takového macka neuvidíte. Sedmdesát čísel míry, dobrých osm kilogramů váhy. „Ale to je malý,“ udivuje Hlaváč. „Kdyby byl aspoň desetikilovej,“ pouští ho zpátky do vody. „No uvidíme. Třeba ještě budeme mít větší štěstí.“
Ne. Ještě pětkrát se kapr chytí na návnadu. Čtyři souboje však hokejový útočník prohrává. Pátý je úspěšný. Ovšem už od prvního pohledu jde o menší úlovek než na začátku.
Čas utíká jako voda. Ze tří hodin odpoledne je osm večer. Odjíždíme. Ale Hlaváč ještě zůstává. Chce si to užít.
Příležitostí už teď moc mít nebude. „Za pár dnů odlítám do Tampy,“ připomíná svoje nečekané angažmá v NHL. „Jedeme dřív. Kvůli dceři. Začíná tam dřív škola, tak ji musíme přihlásit. A už zůstaneme,“ vysvětluje na závěr.
Autor: Radek Lain
Foto Aha! – Denisa Hamerníková