Lukáš Jarolím: Samotář ze Sieny
SIENA/PRAHA – Dvakrát denně dře jako mezek, po nocích šprtá a chatuje se sestrou Anetou, rozkoukává se v tlupě nových spoluhráčů. Ani mezi italskobrazilskou směsicí říznutou argentinskými či rumunskými ingrediencemi se nedávný špílmachr fotbalové Slavie LUKÁŠ JAROLÍM (31) nehodlá ztratit.
-
Fotbal? Tady vládne basket!
-
Zápisné se v Itálii prostě nenosí!
Už více než dva týdny nahlíží v roli nové akvizice AC Siena do tajů italského calcia. A jako vyhlášený polyglot pilně studuje základy tamního jazyka…
Kolik se toho dá za čtrnáct dní naučit?
„Celkem rozumím. Třeba pokyny na hřišti už jsou v pohodě. Ostatní komunikace je pochopitelně horší.“
Využijete i své znalosti ostatních jazyků? Angličtinu, francouzštinu, nebo němčinu?
„Hodně kluků tady mluví anglicky, tři hráči jsou z Argentiny, pět Brazilců. A z Italů mluví anglicky i třeba největší hvězda, Massimo Maccarone.“
Vystačit si jenom s tím, co už umíte, jako třeba Brazilci ve Slavii, se ale spokojit nehodláte?
„Jde o přístup. V cizině vám vždycky určitý čas dají. Ale třeba Gaúcho byl v Čechách dlouho a na jeho češtině to moc znát není. Měl by svému okolí vyslat signál, že se aspoň snaží. To nikdy neudělal. Naproti tomu Costa i za tu krátkou dobu česky trošku rozumí.“
Takže sedíte nad slovníky?
„Občas na to kouknu. Koupil jsem si i nějaké cédéčko. Po trénincích jsem unavenej, ale snažím se.“
Zapadl jste do party?
„Vždycky, když přestoupíte do nového mužstva a navíc do zahraničí, tak je to složitější. S tím jsem počítal. Ale zatím je to v pořádku. I tím, že je tu dost cizinců.“
Musel jste zaplatit zápisné?
„Zatím ne. A ani jsem o ničem takovém neslyšel. Třeba ve Francii (v Sedanu) jsem musel zazpívat. V Německu jsem stejně, jako je to běžné v Čechách, něco platil.“
Zdeněk Grygera, který nedávno přestoupil do Juventusu, prohlásil, že Itálie byla vždy jeho snem. Platí to i pro vás?
„Když jsem odcházel poprvé do zahraničí, do Sedanu, tak pro mě byla určitě snem Francie. Hlavně kvůli tomu, že jsem to tam znal (v letech 1987 – 1991 zde žil). Ale abych se přiznal, tak ze Slavie se mi teď už moc nikam nechtělo. Byl jsem tam spokojenej.“
Zlákala vás možnost vyzkoušet si Serii A?
„To víte, Itálie je Itálie. Byl jsem rád, že jsem sem mohl jít. Ale že by to byl vyloženě můj sen? To ne.“
Ani jinak vám Apeninský poloostrov v minulosti nijak neučaroval?
„Třeba na dovolené jsem tady nebyl nikdy. Itálie si mě v minulosti získala jedinou věcí: Skvělou kuchyní! V Praze mám mezi známými několik Italů a jeden z nich vlastní velkoobchod s potravinami, které odsud dováží. Co se týče stravování, tak to tu budu mít perfektní.“
Italská móda vám nic neříká? Právě fotbalisti patří na jihu Evropy mezi vyhlášené módemany…
„Zatím chodíme v klubovém, tak uvidíme (smích). Ale já se o módu zajímám také. Rád si něco obstarám i tady, ale ne v nějakém obřím množství. Spousta italských značek stejně už dávno pronikla i do Čech.“
Zůstal jste věrný tradici: Když přestoupit do ciziny, tak na maloměsto. Nebojíte se jako rozený Pražák nudy?
„Třeba Sedan (20 000 obyvatel) bylo opravdu naprosto klidné město odříznuté od centra dění. Tady (v Sieně žije 55 000 lidí) je to ale úplně jiné. Siena žije, město navštěvuje hodně turistů. Mám kousek k moři, šedesát kilometrů do Florencie. Nudy se bát nemusím.“
A přílišné publicity také ne? Italštítifosi jsou přece vyhlášení šílenci…
„Tady naštěstí hraje prim basket (Montepaschi Siena letos ovládli italskou ligu). S návštěvami na fotbal to bývá slabší. Stadion, který má kapacitu pouhých patnáct tisíc míst, je prý vyprodaný jen málokdy.“
Jste v Sieně sám, není vám smutno?
„Tak zrovna teď se chystám letět z Florencie domů. A po návratu si konečně začnu zařizovat bydlení. Chtěl bych spíš něco v okolí. Přímo ve městě je totiž docela rušno.“
Bude vám stačit byt, nebo byste raději domek?
„Nějakou řadovku s malou zahrádkou. V Praze mám psy, o které se teď starají máma se ségrou. A já bych si je chtěl přivézt sem.“