Hvězda na stupínku: To mě naučil táta!

Jen co přiběhl z televizního studia, vprostřed kabiny na něj už čekal asi třiceticentimetrový stupínek. Vyskočil na něj, aby byl lépe vidět, a dal se všanc hordě snad padesáti reportérů. Jak symbolické, že za zády měl PATRIK ELIÁŠ (30) velikánskou fotku blyštivého Stanley Cupu, o který se právě začalo bojovat. A on k němu šestibodovým příspěvkem tým New Jersey přistrčil o kousek blíž.

Patriku, zažil vůbec někdy takový zápas?
„Bodově ne. Několikrát jsem snad udělal pět bodů…“

Takže nejlepší zápas kariéry?
„Znáte to: jsou dny, kdy skončí gólem úplně všechno, čeho se dotknete, zatímco jindy má člověk víc šancí, maká, dře a najednou po zápase zjistí, že prohrál a nemá nic.“

Na střídačce bylo vidět, že kroutíte hlavou, jako byste tomu snad ani nechtěl věřit…
„Tak to je. Bavil jsem se s Jamiem Langebrunnerem a říkám mu: Co se to tu dneska, ksakru, děje?!“

Co vám odpověděl?
„Tvářil se, že vůbec neví, o čem mluvím. (smích) Že prý normálka…“

Jak vás napadla ta geniální přihrávka patičkou?
„Já jsem letos už pár přihrávek nohama měl. Určitě to je tím, že jsem do svých sedmnácti hrával fotbal. Občas se to hodí. A kredit za to určitě patří tátovi, který mě do fotbalu vždycky nutil.“

Je to na bruslích těžké? Zvládl by to někdo z Američanů?
„Zatím jsem to u nikoho neviděl. Jo, to se mi prostě povedlo. (spokojeně) Myslím, že z mé strany to byl nejhezčí kousek v zápase.“

Do kolika jste hrál fotbal?
„Do sedmnácti. Mám dva starší bráchy a táta nás všechny vedl k hokeji i fotbalu. Dokonce si myslím, že si vždycky přál mít ze mě víc fotbalistu, a možná i to je důvod, že to u mě nakonec vyhrál hokej… Ale byl na mě vždycky pes a dnes mu za to jsem vděčný.“

Byl byste stejně dobrý fotbalista jako hokejista?
„Uff, to nevím. Ale fotbal mě baví ještě teď, hodně ho přes léto hraju. A jsem fanoušek.“

Koho?
„Barcelony, Ronaldinha. Nádherně se na něj kouká! A českého nároďáku, samozřejmě. Jak to jde, nevynechám žádný jejich zápas.“

Chystáte se i na mistrovství světa do Německa?
„Lístky jsme si s Martinem Havlátem objednali, ale doufám, že tam nebudu muset. Začíná se devátého června a to bychom tady ještě chtěli hrát play off…“

Vidím, že už máte trochu delší vousy. To už je součást nějakých týmových rituálů?
(sahá si na bradu) „Chlapi, tohle už mi roste tři tejdny! Musel jsem prostě začít trochu dřív... Vůbec poprvý si můžu nechat něco trochu narůst, ale asi i tak budu vypadat trochu jako idiot. Pokud to neshodím. To je další z věcí, co jsem zdědil po otcovi: Moc vousů nemám. Bouchnu dveřmi a jsem oholený…“ (smích)

Tři týdny říkáte? Od té doby se zhruba datuje ta série neporazitelnosti vašich Devils…
„Tak to si to budu muset asi nechat...“