DARA ROLINS: Járo, svatba nebude! Ale děti s tebou chci!

Jsou jedním z nejsledovanějších párů na české scéně. On – hvězda hokejové Slavie. Ona – jedna z nejúspěšnějších zpěvaček. Před dvěma roky se do sebe JAROSLAV BEDNÁŘ (29) a DARA ROLINS (33) bláznivě zamilovali. Žádný div, že když on v dresu Slavie válčí na ledě o titul, spousta lidí šmejdí očima po tribunách a hledá: Tak kde má ty své »zvonky štěstí«?

Daro, chodíte mačkat palce?
„Moc často ne, přiznávám. Nejsem profesionální manželka, mám svou práci, vydělávám korunky. A akorát se to tak sešlo, že hraju své play off ve studiu, finišuju s deskou. Ale protože chápu, že právě teď Jára potřebuje oporu ze všeho nejvíc, snažím se na zápas přijít. Jde o všechno.“

Jak nese, když nepřijdete?
„Říká, že mu nosím štěstí, že vždycky dá góla. Jak nese, když chybím, jsem se raději neptala…“ (smích)

Ženy vesměs nemají moc rády fotbal, zato hokej je bere, že to je mužný sport. Váš názor?
„I mně byl hokej vždycky sympatičtější. Myslím si, že ty hokejky nejsou takový voňavky, když to řeknu tvrdě. Hokej je ráznej, vždycky si říkám: Mám na ledě svýho gladiátora…“ (pyšně)

Říkáte, že nejsou voňavky. Byla jste někdy v hokejové šatně? (smích)
„No, můžu potvrdit, nejsou voňavky! Byla jsem v kabině loni v Omsku a vážně to tam nevonělo!“

Nadáváte mu, když se v play off neholí?
„Vůbec! To k tomu patří! Je pověrčivej, takže nějaké výtky, nesluší ti to, nemůže ti to být pohodlný a mně už vůbec ne, na něho neplatí. Navíc jemu i sluší, když je trošku zarostlej, drsnější, protože jinak vypadá jako klučík.“

A to číro, co si dal naplést?
„To mě pobavilo. Vypadal jako Apač! Ale asi po třech dnech to ostříhal. Prý mu to nedoneslo štěstí.“

Máte na Slavii své stálé místo?
„Ne sedím pokaždé jinde, vždy mezi lidma. Tam to má atmosféru, je to blíž k ledu.“

Jak zápasy prožíváte?
„Držím se. Nechci vzbuzovat dojem, že jsem se přišla předvádět. Jo, v Rusku, tam mě nikdo neznal, tam jsem si zařádila. Nebo doma u televize.“

Už jste pronikla do tajů hokeje? Vyznáte se v gestech rozhodčích? Víte, proč kdy pískají?
„Přiznávám – jsem ráda, že je v Sazce tak obrovská obrazovka, kde mi to nakreslí a ukážou. Pořád v tom mám trošku hokej. Jára říká: Hlavně, že víš, do který branky mají padat góly!“

Poznáte ho bezpečně na ledě?
„To jo. Znám už jeho grify. Jak bruslí, jak má rozeplý ty kalhoty, omotanou hokejku.“

Znáte další partnerky hokejistů? Máte mezi nimi kamarádky?
„Dlouho jsem se Klubu manželek vyhýbala, měla jsem pocit, že tam nepatřím. Respektuju, že Jára je pořád ženatej a má manželku. Po dvou letech je ale snad jasný, že nejsem jen nějaká milenka, tak jsem se tam odvážila. Přijaly mě bezvadně.“

Hned jste se prý taky zapojila do pečení koláčů…
„Když mi Jára doma opatrně řekl, že už všechny doma napekly, jen já ještě ne, jen jsem se pousmála. Ale když to řekl podruhý, pochopila jsem, že to myslí vážně! Nakoupila jsem ingredience, vyhodila jsem ho z kuchyně a pekla.“

Poznáte doma, že sezona vrcholí?
„Jednoznačně. Jára je celej zrychlenej. A takovej – nabrnknutej…“

Sportujete sama?
„Začala jsem. Díky Járovi jsem změnila trošku svůj režim, vstávám s ním a chodím denně cvičit. Zaběhám si, udělám kolečko na strojích, jdu plavat. Dostala jsem se tím do kondice, cítím se příjemně a líbí se mi, jak se mi rýsuje tělo. Třeba už dnes udělám šedesát těch ženskejch kliků, to je přece výkon, ne?“

Zkusila jste si hokej?
„Tak v Omsku jsem nejdřív zjistila, že jsem zapomněla bruslit. Jára mě to naučil znovu. Ale vyrazilo mi dech, jak strašně těžký je hokejkou posunout puk! Dodnes nechápu ty kouzla, co oni na tom ledě dokážou!“

Co jste si o sportovcích myslela před tím, než jste poznala Jardu?
„Vlastně nic. Nebyl důvod se jimi zabývat. Nemyslela jsem, že bych si mohla najít sportovce.“

Spousta lidí sportovce shazuje, že mají v hlavě jen míč, nebo puk…
„Řeknu to takhle: Kdyby měl Jára v hlavě jen puk, tak s ním nejsem… A ve svých letech taky vím, že nepotřebuju pána s hlubokými znalostmi architektury, historie a umění, ale chlapa, který mi bude oporou, rytířem se smyslem pro rodinu, spravedlnost, a bude bude mě milovat a rozmazlovat jako můj táta.“

Dvořili se vám někteří sportovci před ním?
(pobaveně) „To vám přece nebudu říkat! Vy jste se zbláznil… Cha, cha.“

Tak se zeptám se jinak – proč právě Bednář uspěl?
„Protože byl nejšikovnější! Velmi záhy jsem pochopila, že ho miluju.“

Čím vás tak dostal?
„Že mě balil úplně jinak, než všichni jiný chlapi.“

To je?
„Když mě pozval na rande, tak ne do kavárny, ani do restaurace, jak by to udělala většina chlápků. Byl originální: Pozval mě do lesa! Na posed! Ani jsme tam moc nemluvili, protože tam se mluvit nesmí, jen jsme tam tak seděli, cítili se, uvědomovali si to kouzlo okamžiku. A místo kytky mi pak přinesl zastřeleného srnce! To je taky romantický, přece…“

Nebyl to od něho risk? Co kdybyste byla zarytá ochránkyně zvířat?
„Byl. Ale vyšlo mu to. Ochránkyně zvířat jsem, ale on zná les a ví, co smí a nesmí střelit.“

Chodíte s ním do lesa?
„Ráda. Ale z jiného důvodu než on. On je lovec, ví přesně, proč tam sedí. Já si tam jdu oddechnout. Mám ráda samotu, ticho, má to kouzlo.“

Nikdy jste nevystřelila?
„Neměla bych to říkat, protože na to nemám povolení, ale střelila jsem srnce! Podruhé jsme byli v lese, hecoval mě, že to neudělám, že se netrefím. Říkám – dej sem flintu. Bác! Na milimetr přesná rána! Járovi takhle zůstala viset brada...“

Řešila jste někdy, co by bylo, kdybyste se na oné diskotéce nepotkali?
„Potkali bychom se stejně.“

To máte hezky naučené. On tvrdí totéž…
„Fakt? Ale říkalo to i pár dalších lidí. Na rovinu – tehdy jsem si ho nepamatovala. Byla jsem se bavit v klubu, tam já partnery pro zbytek života nevyhledávám. On si mě všiml, Zuzka Belohorcová mu dala můj telefon. Napsal mi, pak znovu, že je na mým vystoupení. A já, přestože jsem ho neznala a nevěděla, kdo je Bednář, jsem si ho mezi tím tisícem lidí očima našla!“

Díky jeho modrým »nerovským« očím?
„Jednoznačně!“

Ty vás na něm upoutaly nejvíc?
„Zaujaly. Přitom – blonďák s modrýma očima není vůbec můj typ! Ale možná proto je to tak osudový.“

Složila jste někdy píseň pro něj? O něm?
„Samozřejmě. Všechno se motá kolem něho, když zpívám o lásce...“

Chystáte se za něho vdát?
„Nechystám. Chceme mít spolu do dvou let dítě. Ale svatba nebude.“

Neuznáváte institut manželství?
„Nemám k němu důvěru. Nepřesvědčil mě o svém smyslu. Je to jen o svobodném rozhodnutí dvou lidí, že spolu chtějí být. Nějaký papír k tomu nepotřebují.“

Jaká je Dara Rolins?

Domluvit si rozhovor se zpěvačkou v době, kdy finišuje s deskou, je poněkud na dlouhé lokty. Nemá vůbec čas. Hodinku na schůzku vydrápla v diáři až po čtrnácti dnech!
Přijela na minutu přesně, jen své stříbrné BMW zaparkovala lehce proti předpisům v křižovatce. Na ruce pejska, v dobré náladě, šik jako vždy.
Usrkává čaj a rozmlouvá. Dlouze, ze široka, mluví upřímně, otevřeně a zajímavě. Zjevně má v hlavě pořádek. Škoda jen, že novinová strana není nafukovací a z všeho řečeného ve finální podobě zůstane sotva čtvrtina…
Temperament z ní takřka stříká. Směje se zvesela, mračí, koulí svýma hnědýma očima, pohazuje hlavou – gestikuluje, zatíná svaly, když mluví o tom, jak chodí cvičit. Ale není to afekt, jen ryzí živočišnost.
Byl to příjemně prožitý čas...

Autor: Martin BREJLA
Foto Aha!: Denisa HAMERNÍKOVÁ, archiv D. Rolins