Pavel Nedvěd: Jsem zpátky! Pomůžu, ale naposledy!
PRAHA/TURÍN – Všichni volají po podnětu ke změnám u národního týmu fotbalistů. Přitom stačil jediný telefonát a spása je tady. Nejlepší český fotbalista všech dob, PAVEL NEDVĚD, uvažuje o návratu do reprezentace. Vážně!
Bomba: Velký návrat Velkého blondýna!
Je ochoten pomoct. Velký třesk je na obzoru. Pavel zvedl telefon deníku Aha! ve svém turínském domě.
Dobrý den, Pavle, jak se daří? Dlouho jsme o vás doma neslyšeli.
„Děláte si srandu? Každý se mi směje, jak jsem blbě investoval. V novinách se přece psalo: Nedvěd naletěl. Nedvěd na mizině…. Ne, ne, v Česku jsem skončil.“
To myslíte vážně?
„No, uvidíme. Mohu třeba změnit názor. Znáte to. Člověk se líp vyspí a hned je všechno jinak.“
Napadlo nás totiž, tady u nás v novinách, že byste se mohl vrátit do nároďáku. Pomoct mu z bídy. Schází osobnost vašeho formátu.
„Už jste volali Poborákovi?“
Kdepak, vám samozřejmě jako prvnímu.
„Tak to je dobře. Že jste mi brnkli prvnímu.“
Tak co, přijel byste spasit tým?
„Proč ne? Pomohl jsem jednou, proč bych nepomohl podruhé? Mám totiž dojem, že jakmile zmizím z reprezentace, stane se průser.“
Trenér Brückner vám ještě netelefonoval?
„Kdy ten, prosím vás, zavolal. Neozval se ani před baráží s Norskem. Myslíte, že by ten ješita zvedl telefon? Já jsem tehdy nabídl svoji pomoc.“
Vážně?
„No jasně. Karas přece s mobilem vůbec neumí. Má tam sice všechny hráče v adresáři, ale nikomu ještě nikdy nezavolal. Musel by někomu říct, aby mu vytočil číslo. Vždyť povídám, ješita.“
Nemyslíte, že by měl Brückner odstoupit?
„Proč? Není to jedno? Stejně si hrajeme, co chceme my. On je sice do novin důležitej, ale my na něj kašleme.“
On je ale přece geniální stratég.
„Prosím vás, stratég… Jestli on je stratég, já jsem Méďa Béďa.“
A co šéf nároďáku Košťál? Ten nevolal?
„Tomu neberu telefon. Podrazili mě s prachama za EURO, jakože s prémiema, nemám si s těmi lidmi tam nahoře dávno co říct.“
Co říkáte na skandál s prostitutkami v hotelu?
„Že jsou to mladý blbcí. Takhle se nechat chytit.“
Týmu prý schází zkušenost Nedvěda a Poborského.
„Taky, že jo.“
Myslíte ve všech směrech?
„Chytil nás snad někdy někdo s děvkou na hotelu? Ne. Takže to je odpověď.“
Nebude vadit, že už jste se jednou loučil s národním týmem?
„Prosím vás, co to bylo? Jednou jsem oběhl stadion na Slovácku a dostal nějaký koště. Představuju si lepší rozlučku. Snad vymyslí na svazu něco lepšího, než mě jako pitomce postavit na Spartě doprostřed trávníku za stavu 0:1 proti Německu a přinést mi pugét. Steve (pozn. přezdívka Poborského) si musel připadat jako ve špatným snu. Víte, co? Jdu mu zavolat. Asi to s vámi ještě zkusíme.“
Takže pomůžete?
„Jo, ale naposledy. Ale jen proto, že jste poprosili. Jo, a vyřiďte Košťálovi, ať to na Štiříně připraví jako vždycky.“
Co tím myslíte?
„No jako za Franty Chvalovskýho. Full servis. On už bude vědět. Hlavně žádný novináři…“
Autor: (AP, ríl)
