Petr Uličný: Už se mi to krátí

Bodrému Moravákovi PETRU ULIČNÉMU(56) jen tak něco náladu nezkazí. Po třech a půl letech končí u olomouckých fotbalistů. Po odvolání Zdeňka Michálka je nejstarším trenérem v Gambrinus lize. Co bude dál? „Když nepřijde žádná nabídka? Tak půjdu prodávat do vinotéky nebo učit,“ plánuje Uličný, který měl v zimní přestávce už vyklizenou kancelář.

Můžete být relativně v klidu. Olomouci už o nic nejde. Na poháry to nevypadá a záchrana je jistá.
„Máte pravdu, na záchranu by to stačit mělo. Škoda, že nám poslední půlrok příliš nevyšel. Chtěl jsem, abychom hráli poháry, což se asi nepovede. Ale můžeme to ještě zachránit a skončit pátí.“

Na jaře to ze strany Olomouce není žádná sláva. Co vězí za poklesem formy?
„Je to o hráčích. Odešel lídr Kučera. Pak se zranil Melinho, před tím jsme dali pryč Gaucha. Když nemáš čtyři pět hráčů, tak ty výsledky neuděláš. Přesto jsem chtěl udělat a dál chci udělat s tím mužstvem co nejlepší výsledek.“

Určitou měrou k poklesu formy jistě přispělo, že na konci sezony končíte. Z hlediska motivace není vhodné tohle pouštět ven.
„Na konci podzimu jsme tři zápasy po sobě prohráli, a tak jsme si s vedením řekli, že ty tři roky byly výborný a že je na čase odejít. Už jsem měl i vyklizenou kancelář. Jenže fanoušci se za mě postavili. Tak jsme se dohodli, že to tady dodělám. Je pravda, že poslední půlrok jsou vztahy s hráči i funkcionáři trošku hraný. Ale ty tři roky byly super.“

Jak jste dokázal hráče motivovat?
„Říkám jim, ať se rozejdeme jako přátelé. Ať na sebe vzpomínáme v dobrým. Motivovat mě přece musí fakt, že hraju o svoje jméno, o budoucí angažmá.“

Máte vymyšlenou rozlučku s hráči? Plánujete návštěvu nějakého vinného sklípku?
„Asi na to nebude čas, končíme 15. května, hráči dostanou dovolenou, někteří budou hrát za béčko. Teďka jste mě ale překvapil. Nevím, někdy je mám rád, někdy mě serou…“

Jaký dárek byste chtěl od hráčů dostat?
„Dárek mi udělaj, když dohrajem sezonu někde kolem šestého místa. Když mi nějaké prémie dají, tak jim asi koupím kačeny. Oni mají pořád ty špagety a tyhle zdravotní žrádla… Jenže teďka je ta chřipka, tak to asi nebudou kačeny. Tatarskej biftek taky nemůžou, tam je zase žloutek a tam je taky chřipka. (smích)“

Už se vám rýsuje nějaké další angažmá?
„Zatím nic. Ještě je brzo, všichni mají starosti sami se sebou. Ale může se stát, že žádné kontakty nepřijdou. To bych pak šel asi prodávat do vinotéky nebo učit.“

Učit?
„Vyučuju budoucí trenéry. Letos tady mám Koubu, Siegla, Novotného nebo Haška. A to vás povzbudí, když vás ti kluci berou. “

Jak by musela vypadat trenérská nabídka, která by se vám líbila?
„Mně to je v podstatě jedno. Mám rád Čechy, Moraváky i Slováky. Jenom manželka chce, aby to bylo někde poblíž. Mám tady rodinu, vnuka, dva syny a spoustu dalších příbuzných.“

Nelákala by vás pražská »S«?
„Každej nemůže bejt ten nejlepší. Karel Brückner mi vždycky říká: Johne, ty seš už starej. Přitom je o deset roků starší jak já (smích). Mentálně já su hrozně mladé, ale tělesná stránka už tak nefachčí. Tím, jak se kópu ve vaně s těma mladýma borcema, tak si myslím, že mi je čtyřicet roků.“

Sklípek, víno, zpěv a přátelé

Nejlepší řečník mezi českými trenéry? Jednoznačně Petr Uličný! Trenéra Olomouce nesmíte nechat rozmluvit, už ho nezastavíte… I na jednoduchou otázku dokáže vymyslet květnatou odpověď, kterou neváhá zpestřit i nějakým peprnějším výrazem. O fotbale by tenhle Hanák dokázal vyprávět hodiny a hodiny. Ale podobně mu září oči, když přijde řeč na víno nebo zabijačky. „Sklípek, zpěv, přátelé, dobré jídlo a pití, to je moje,“ potvrzuje Uličný, kterého nejvýstižněji charakterizují jeho vlastní slova:„Snad ani neznám člověka, kterého bych neměl rád.“