Hřebejk poprvé otevřeně: PRAVDA O PELÍŠKÁCH
20 fotografií
Jen málo českých filmů se stalo takovým hitem jako Pelíšky režiséra Jana Hřebejka (51). V kinech na ně přišlo přes milion diváků a v televizi se reprízují každé Vánoce. Letos byly na Štědrý večer třetím nejsledovanějším pořadem. Lidé je milují a hlášky z nich zlidověly. Legendární snímek právě teď slaví dvacet let. A to byl důvod sejít se s režisérem na jeho hausbótu a na film zavzpomínat...
Byly Pelíšky tím filmem, který vznikal rychle a bez problémů?
„Vůbec ne! Můj kamarád a scenárista Petr Jarchovský je začal psát hned po Šakalích letech, ale zaseklo se to na několika věcech. Šakalí léta měla v Čechách úspěch, ale byla dost drahá. Aby se zaplatila, muselo by na ně přijít tři miliony diváků. Tehdy stála astronomických 25 milionů, což bylo opravdu hodně. Řečí čísel to nebyl úspěšný film. A to i přesto, že jsme za něj dostali řadu Českých lvů. Když jsme pak chtěli točit Pelíšky, nedostali jsme grant ani na literární přípravu,“ prozradil Jan Hřebejk.
Proč právě Pelíšky
Protože se vycházelo z knížky Petra Šabacha, původní název zněl Hovno hoří. „Producent z České televize rovnou prohlásil, že to budou chtít dávat na Vánoce, tak se to musí jmenovat jinak,“ prozradil režisér. Název Pelíšky navrhl Ondřej Trojan. „Já jsem to bral jen jako pracovní název, psali jsme to i na klapku. Jednou mi pan Kodet říkal: Proč pořád píšete pracovní název? A já na to: To se tady nikomu nelíbí! Kodet odpověděl: Mně se to strašně líbí! S manželkou si říkáme, že jsme doma v pelíšku! Nechali jsme to nakonec být,“ doplnil Jan Hřebejk. Pelíšky se původně připravovaly jako dvoudílný televizní film. Až ve střižně se rozhodlo, že půjdou do kin. Točily se proto na 16 mm film, nikoli na 35 mm. Stejně, jako později Pupendo.
Jak se točilo s ohněm
I když většina textů byla ve scénáři, několik míst vzniklo improvizací. Třeba scéna, kde Bolek Polívka dává do vlasů prskavku Simoně Stašové. „To vymyslel Bolek, když jsme přemýšleli, co by se ještě dalo udělat,“ prozradil režisér. Náročnější ale bylo natočit scénu, v níž Miroslav Donutil vyplivne oheň. „Pyrotechnici to vymýšleli složitě, propanbutanovou bombu spojovali s hadičkou, kterou chtěli dát Donutilovi. Když vyšlehl dvoumetrový plamen, herci zesinali a já pyrotechniky odvolal. Poslal jsem asistenta na pumpu pro malé balení laku na vlasy. K tomu dal dortovou svíčku, slepil to kobercovkou. Svíčku zapálil, stál v zákrytu za Donutilem. Ten do sebe kopnul panáka, otevřel pusu a on fouknul sprejem. Fungovalo to a není v tom žádný trik,“ vysvětlil.
Co nebylo ve scénáři…
Řada hlášek a scének během let zlidověla. Jednu z nich přinesla sama Stella Zázvorková. „Miluju repliku, kterou Stella řekla, když jela kamera: A skláři nebudou mít co žrát. To jsem úplně lehnul. To je přesně to sociální cítění té maminky,“ prozradil režisér. Jiné věci, jako legendární „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“ byli ve scénáři. „Nechal jsem jim dělat lžičky z různých materiálů – jedna se ohýbala, druhá roztékala, další byla zkroucená. To bylo proto, aby to gradovalo,“ svěřil. Naopak milostná scéna Jaroslava Duška byla improvizace. „S Járou jsem se znal, chodil jsem v tu dobu pořád na Vizitu. V místě, kde má proslov z Kámasútry: Přišel jsem nabídkou kvalitního sexu, tak to je jeho improvizovaný monolog,“ dodal.
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
20 fotografií
