Přiznání Slavíkové: Bála jsem se víc, než soutěžící!
28 fotografií
Když se přihlásila na herectví, její otec, brněnský herec Oldřich Slavík (†63), byl proti! Přesto úspěšně absolvovala JAMU a vydala se na dráhu herečky. Dnes Zuzana Slavíková (52), kterou do povědomí diváků katapultovala role drsné moderátorky v soutěži Nejslabší! Máte padáka, baví diváky nejen v divadle, ale také na televizních obrazovkách. Říká o sobě, že je lenivá a nemusí dělat všechno a za každou cenu. Nemá problém udělat si legraci sama ze sebe, co ale nesnáší, jsou noční košilky a negližé. Proč? To prozradila v rozhovoru pro Aha!.
Diváci vás mohou vidět jako partnerku Boba Klepla Arletu v primáckém seriálu Přístav. Ještě natáčíte, případně nechystá se jeho pokračování?
„Přístav jsme už dotočili. Objevily se sice kuloární řeči o tom, že by seriál mohl mít pokračování, ale mne zatím nikdo nic neřekl, takže neumím potvrdit, ale ani vyvrátit, jestli bude mít Přístav pokračování, nebo ne.“
Zažili jste s kolegy spousty legrace, ale co třeba nepříjemný zážitek. Vzpomenete si na nějaký?
„Točili jsme Bobovu proslulou scénu s Batmanem a navlékli mě do krátké košilky s krátkým župánkem. Přiznávám, nebylo to úplně příjemné. Stále jsem se zakrývala dekou, pak se ale točilo, Bob mi ji strhl a já zůstala ležet na posteli jen v župánku. Takže jsem různě křížila nohy a okolo mne stálo asi šest nebo sedm chlapů, kteří se bavili. Jediný Boris Hybner, nechť je mu země lehká, řekl – milostivá, dovolíte – a přikryl mě županem. Džentlmen každým coulem!“
Před dvěma lety jste říkala, že se vám televizní práce jaksi vyhýbá, pak se ale s nabídkami roztrhl pytel. Co se změnilo?
„S manželem říkáme, že u kumštu žijeme ve vlnkách. Jednou se ta vlna zvedne a pak je zase útlum. A tak se to střídá.“
Když jste moderovala »Nejslabší! Máte padáka«, báli se vás ti, co vás osoběn neznají?
„Je to jen moje domněnka, ale představa té zlé dominy byla asi tak velká, že se možná někteří lidé báli, že když mi něco řeknou, tak jim třeba jednu vrazím. Samozřejmě nebyla pravda. Netušili, že v té době, kdyby na mě někdo začal křičet, tak se rozpláču a uteču, protože bych si s tím nevěděla rady.“
Jak jste se vlastně k té nabídce dostala?
V brněnském Národním divadle jsem hrála intrikánskou Pallas Athénu a viděl mě tam Ivan Rössler z Novy. Pak přišel za mnou, jestli bych se nepodívala na originální formát soutěže a zda bych nešla na konkurz. Pamatuji si, že jsem byla mezi posledními na řadě. To víte, než jsem se z Brna dostala do Prahy, trvalo to...“
Přesto jste uspěla a soutěž s vámi lámala rekordy sledovanosti.
„Řekla jsem si, že když už jsem studovala herectví, tak přece budu umět zahrát i drsňačku. Tak se to snad povedlo.“
A co říkáte tomu, že některé vaše hlášky ze soutěže zlidověly?
„Co zlidovělo?“
Třeba – kdo má místo mozku z piva kostku, kdo z vás zmršil, co se dalo, nebo nebuďte srababa!
„Ano? To už si ani nepamatuji! Přiznávám, že jsem na to měla poradce, psychologa Ivana Doudu. Takže jsem měla čas se na rozhovory se soutěžícími připravit. Radil mi – tomu řekni tohle, tomu tamto... Pravda ale také je, že často mi to bylo až nepříjemné. Pamatuji, že jsem mu říkala – ne, to už je moc, to neřeknu.“
To bych do vás neřekl. Nepůsobíte, že byste se něčeho jen tak zalekla!
„Ze začátku natáčení prvních dílů jsem sama byla v transu a křeči snad víc než soutěžící. Bála jsem se, protože jsem nikdy nic podobného nedělala. Takže jsem se musela hodně soustředit, abych vůbec správně přečetla otázky.“
Podívala jste se třeba nyní na YouTube na vaše starší videa ze soutěže?
„To tam je?“
Ano a lidé si to často přehrávají. Baví se tím i dnes.
„S počítačem se vůbec nekamarádím. Dokonce nemám ani Facebook a ani ho nechci. Nechci o sobě nic vědět nebo číst, kdo mě nesnáší. Třeba říkám i své dceři, že je v dnešní době tak jednoduché přes Facebook někomu vynadat. Ale řekněte to tomu člověku do očí! Podle mě současný trend sociálních sítí likviduje skutečnou komunikaci mezi lidmi.“
Takže sociální sítě a internet nejsou pro vás?
„Stále se tomu bráním. Ale e-mail používám.“
Když už mluvíme o dceři, vydala se ve vašich stopách?
„Bára je ještě na gymnáziu, bude jí osmnáct a z rodiny mého muže získala výtvarné nadání. Moc dobře kreslí, takže nějaký umělecký směr tam je.“
A co váš syn Jakub? Ani toho nezlákalo herectví?
„Já jsem se to snažila mým dětem znechutit už v útlém dětství. Kuba, kterému je pětadvacet, se věnuje řemeslu. Vystudoval truhlařinu. Je to dřina, ale baví ho to, stejně jako počítače.“
Najdete si čas i na odpočinek?
„Já jsem zrozenec Býka, který je někdy – jak známo – lenivý požitkář. Takže si ráda občas lehnu, vezmu si knížku nebo sudoku a při tom lenoším. Nejsem člověk, který musí pořád něco dělat. Umím i odpočívat.“
Momentálně máte divadelní prázdniny. Chystáte se někam na dovolenou?
„Ráda bych se dostala k moři. Potřebuji doplnit jód a nadýchat se mořského vzduchu! Dva roky jsme teď s manželem nikde nebyli, protože nebyl čas. Doufám, že se nám letos podaří najít společný volný termín, protože vždy nám to vychází tak, že když mám volno já, je zavalený prací on. A naopak. Teď mě ale ještě čeká deset představení v rámci Letních shakespearovských slavností.“
A co vás čeká na podzim?
V Divadle pod Palmovkou, které je mou domovskou scénou, hraji třeba v inscenacích Laskavé bohyně a Pani Bovaryová. A ráda pozvu všechny diváky do Divadla v Řeznické na představení Sametová noc, kde hrajeme s Mirkem Etzlerem. Myslím, že je to hezké představení, a mohu ho všem doporučit!“
Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěném sobotním deníku Aha!
Na video z Přístavu se můžete podívat zde:
28 fotografií
