Ze vzpomínek Jakeše (93): Jak Brežněv pohrdal škodovkami!
Počítali skoro se vším, i s útokem »amerického brouka«. Nepočítali ale s rozmazleností zadku svého poloboha, šéfa sovětských komunistů Leonida Ilijiče Brežněva. Když se mu do něj chtěli českoslovenští rudí ještě víc zavrtat, poslali mu, zřejmě jako odměnu za okupaci, v roce 1970 dvě škodovky. Se zlou se ale potázali...
Na studenou sprchu z Moskvy dodneška vzpomíná někdejší generální tajemník ÚVKSČ Milouš Jakeš (93). „Poslali jsme mu tajným transportem dva vozy. Brežněv je ale nechtěl, ani si do nich nesedl. Tak se zase ještě tajněji převezly zpátky,“ vyprávěl Aha! Jakeš. Šlo o dva prototypy Škody 110 R Coupé model 72 typ 718 K, modrou a bílou. Brežněv, známý svou zálibou v luxusu, zlatu, diamantech, vzácném porcelánu a loveckých puškách, ale nádherné sporťáky z Boleslavi odmítl.
Nečekali to
„Překvapilo nás to. Takovou odezvu jsme skutečně nečekali,“ přiznal Milouš Jakeš (93). Ve své prostotě nevěděl, nebo nechtěl vědět, že Brežněv byl tou dobou zvyklý na jinačí svezeníčko. V jeho garážích se střídalo 50 – 320 aut. Základem flotily byly dva »kočáry« Rolls-Royce Silver Shadow. Jeden z nich dokonce napasoval pod náklaďák.
Rychlé dárkySamozřejmostí byly čtyřkolové dary ze Západu, například Maserati Quattroporte od italských komunistů (značka se mu zalíbila tak, že si nechal poslat Citroen SM poháněný šestiválcem z maserati), Lincoln Continental a limuzínu cadillac od amerického prezidenta Richarda Nixona nebo Mercedes 450 SL od německého kancléře Willy Brandta. Pokud se Brežněvovi nějaké auto líbilo, vůbec se neostýchal si o něj říct. Třeba v roce 1973 mu padl na moskevské výstavě do oka Mercedes 350 SE. Firmě nezbývalo, že rudému náčelníkovi s radostí vyhovět. V téhle konkurenci opravdu neměla »erka« z Boleslavi šanci...
Jezdil jako ďábel
Sovětský historik R. Medvěděv zachytil zážitky amerického ministra zahraniči Henry Kissingera kterého povozil sám Brežněv, který rozhodně nejezdil podle předpisů. Pokud tedy v SSSR nějaké platily. „Jednou mě zavedl k černému cadillacu, který mu věnoval Nixon. Brežněv se usadil za volant, a již jsme se řítili po úzkých křivolakých vesnických cestách a nezbývalo než se modlit, aby se na některé křižovatce objevil nějaký policista, který by ukončil tuto riskantní hru. Ale to bylo zcela nepravděpodobné, aby se tady, za městem někdo takový objevil, a i kdyby, asi by si nedovolil zastavit generálního tajemníka. Cesta skončila v přístavu. Brežněv mě uvedl na létající člun, který naštěstí sám neřídil. I tak jsem však měl pocit, že ten člun má překročit rychlostní rekord, jehož generální tajemník dosáhl v autě.“