Když se kradlo za socialismu...
Prázdné regály, mandarinky jen na Vánoce a pořadníky na auto s čekací dobou mnoha měsíců. To byla realita, ve které žili i hrdinové Třiceti případů majora Zemana. Řezníci, zelináři a prodavači v Mototechně či skladníci ve stavebnictví tak byli takřka nadlidmi. Když svoje černé obchodování prováděli v malém, tehdejší mocipáni mhouřili oči. Když to přehnali, měli na krku obávaný trestný čin „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“. A tresty byly příkladné.
Tento trestný čin existoval v tehdejším Československu v letech 1950 – 1990. Šlo o souhrnné označení jak krádeže, tak zpronevěry i podvodu, které byly spáchány vůči majetku v tzv. socialistickém vlastnictví. Trestem za rozkrádání bylo odnětí svobody až na pět let, zákaz činnosti nebo peněžitý trest, v případě závažnějších okolností odnětí svobody až na deset let nebo dokonce až na 15 let.
„Když měl člověk na krku tenhle trestný čin, soudy byly neúprosné,“ řekl Aha! Jan P., který byl v roce 1979 odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody právě za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Shodou okolností pracoval v podobném podniku jako Blanka Zemanová v díle Šťastný a veselý. I on se točil kolem stavebnictví...
Do basy za ventily
„Dělal jsem referenta v podniku, který dodával bytovým družstvům ventily k topení. Jednou za mnou přišel známý, zda bych nemohl vyexpedovat přednostně dodávku jeho kamarádovi na Moravu. Rozepsal jsem ji na dvě pražská bytová družstva a o zisk jsme se rozdělili.
Přišlo nám to hrozně jednoduché,“ vzpomíná Jan P. Ventily byly nedostatkovým zbožím, ostatně co na přelomu 70. a 80. let minulého století nebylo, a tak byl o černé dodávky v režii Jana P. a jeho kolegy obrovský zájem. Po roce a půl spadla klec.
„Škodu nám vyčíslili asi na 300 tisíc a kolega všechno hodil na mě. Jeho tchán byl vysoký funkcionář komunistické strany, takže nebyl problém mu uvěřit,“ vzpomíná Jan P., který si svůj trest odseděl celý. „Byla to zlodějna, to vím. Kdyby to ale nebylo kvalifikované právě jako ta socialistická rozkrádačka a já byl úplně normální zloděj, dostal bych tenkrát možná půlku. Tak to holt chodilo,“ dodává Jan P.
