Skandál ve Zlaté kapličce - Opery bez repríz!
PRAHA – Audit opery, který zadal prozatímní ředitel Národního divadla Jan Mrzena, odhalil ve Zlaté kapličce pěkné neplechy. Podle neveřejné zprávy, která vznikla pouze pro potřeby divadla, se totiž v opeře nejen plýtvalo penězi, ale byly odhaleny také podivné opery, při kterých bylo hlediště plné, ale platil jenom někdo. Tedy skoro nikdo!
Všechno tak nasvědčuje tomu, že se někdo pěkně napakoval z našich daní! Nejznámější hvězdou opery Národního divadla je sólista Daniel Hůlka a mezi stálé hosty patří i Štefan Margita.
Zjištění číslo 1: „Vynaložené náklady v poměru k tržbám byly neefektivní a byly vynaloženy nehospodárně!“ stojí v auditu. U mnoha oper, které byly uváděny od roku 2003, totiž divadlo uvedlo jednu, dvě, maximálně tři reprízy. Přitom divadlo vydělávat umí. Důkazem je třeba veleúspěšná opera Don Giovanni, jež zatím vydělala rekordních třicet milionů korun. Jiné z operních představení však byly nejspíš uvedeny z jiného důvo du. V procentuálním vyjá dře ní vynaložených prostředků – kolik se za operu zaplatilo – ku ziskům ze vstupného zaujmou třeba Maloměšťáci, kteří tratili o více než pět tisíc procent! V závěsu je opera Montezzuma s dvěma tisíci procenty či Bianka a Giuseppe s více jak 1300 procenty. Tím ale výčet nekončí! Mořský Geus, Smrt Klinghoffera, Marie Potocká, Tajemství… Dalo by se pokračovat...
Zjištění číslo 2: „Některé operní tituly nebyly vytvořeny pro platící diváky. Závažná je skutečnost, že byly vyplaceny nemalé částky za honoráře a nemalé byly i celkové náklady věcné. S hospodárností a efektivností nemají tyto opery nic společného!“ píše se v auditu. Jak zajímavé! U některých oper byl sál divadla plný, ale platila pouze třetina lidí. V tom lepším případě (Tajemství) polovina, v tom horším pouhá desetina (Ilsenino srdce). Co to znamená? Že některé opery nebyly určeny pro platící diváky, ale pro majitele čestných vstupenek a reklamní partnery. Dává smysl vynaložit miliony korun za inscenaci, aby za ni poté zaplatilo necelých deset procent diváků? Moc ne!
Zjištění číslo 3: „V nehospodárném vynakládání finančních prostředků nelze vyloučit možnost úmyslného jednání za účelem osobního obohacení!“ stojí dále v auditu. Smutné, ale pravdivé. Národní divadlo platíme všichni z našich daní. Má proto sloužit nám, a nikoliv samo sobě, či ještě hůř, proto, aby se na něm někdo napakoval. Bohužel, podezření, že se v Národním divadle financemi plýtvá, audit spíše potvrdil, než vyvrátil. A ještě o něco smutněji působí snaha herců, kteří se Jana Mrzenu, který audit inicioval, snaží z postu ředitele divadla sesadit. Proč asi?