»Recyklátor« Evžen Bobek: Dříve dělal manažera celebritám, teď shromažďuje odložené věci...
3 fotografie
Když mu někdo řekne, že je vetešník, dvakrát se mu to nelíbí. Lepší snad starožitník? Bazarista? Sám neví, jak by si jinak mohl říkat. Sběratel odložených věcí Evžen Bobek (53) má svoje království v pražském Karlíně. Tady najde druhý domov všechno možné, cenné artefakty i harampádí, co kde posbíral, nebo lidé vyhodili. I zvířátka! Zhruba tři sta metrů čtverečních s ním obývá i roztomilá fretka - albínka, křížená doga Arňucha, papoušci, vodní želvy, rybičky a morčata. Krom toho prostor vyplňují samozřejmě staré knihy a další cenné i úplně bezcenné relikvie dob minulých.
Z intelektuála zedníkem a sběratelem
Měl už všeho plné zuby, vnitřně vyhořel, rezignoval na diktát materiální spotřeby. Evžen Bobek, vystudovaný divadelník (DAMU), někdy před šesti lety opustil dráhu úspěšného manažera celebrit a zamířil do jiných společenských pater. Začal ze dne na den pracovat manuálně, pustil se do shromažďování sbírky starých krámů. „Být manažerem, to je permanentní tlak. Měl jsem deprese a úzkosti, tak jsem toho nechal. Chtěl jsem dělat práci, u které člověk nemá stres, manuální práci,“ vypráví. Opatřil si zvířecí kamarády, dal se na zedničinu.
Nejlepší kamarádi – fretka a pes
A co je teď jeho smyslem života? „Nejvíce mi záleží na zvířatech, to je moje rodina, moje děti. Dostal jsem je, nebo našel,“ líčí svůj příběh pan Bobek. „Neměl jsem to srdíčko, abych je nepřijal, tak tady bydlí se mnou.“ Kromě fretky, která je právě v říji a trošku značkuje obrovského psa, s ním bydlí i další hlodavci i vodní tvorové. Pan Bobek přijme každou živou bytost. Jednou zachránil slepého pejska, který se motal na ulici.
»Vetešník« nebo »recyklátor«
Neprovozuje bazar ani vetešnictví, nic neprodává. Jeho povolání je řemeslník, práce všeho druhu a v letní sezóně pronajímá čtyři karavany v Chorvatsku. „Některé věci rozdám, ale ke spoustě z nich mám srdeční vztah. Když mi někdo zavolá, chci to a to, tak mu to nedám, ale když přijde někdo a je na něm vidět, že mu to pomůže, rád věnuji,“ vypráví. Není obchodník, nechce prodávat věci, které dostane, nebylo by to prý férové.
Všímá si haraburdí, které je i navzdory stáří a zvetšelosti krásné, má charakter, punc zajímavosti. „Lidé se zbavují relativně cenných věcí, takže to byste nevěřili, co se dá najít na ulici, u popelnic. Nikdy se nehrabu v popelnicích, beru jen to, co je vedle nich,“ vysvětluje. Spoustu lidí mu vozí předměty, které nepotřebují, nebo je s ním za něco vymění. Shromažďuje, přitom na těch věcech nijak nelpí. Inu, zvláštní chlap, malinko podivín. Ale se srdcem na dlani…
Měl to být divadelní fundus
Jeho velkou chloubou je velká esoterická knihovna, kterou mu věnovala kamarádka. Proč to ale vlastně všechno dělá? Proč schraňuje, cokoli ho osloví? A že jsou toho už za ta léta hromady! „Nejdřív jsem si chtěl vytvořit fundus věcí kolem divadla a sbíral jsem věci, které se mi budou hodit. Ale ne všechno se hodí. Já dělám rád radost, tak občas někomu něco dám,“ dodává. Jeho věci měly sloužit jako dekorace, ale nikdy je nechtěl zpeněžit.
Galerie zdarma
»Vetešník« Evžen má za sklem svoje vitríny, kde dělá s kamarádkou Ištabelou, takzvané vernisáže pro kolemjdoucí. Má tam vystavena akvária. Loutky, hračky, kameny, figuríny. „Spoustě lidem se to líbí a zastavují se u mě, aby mi to řekli,“ říká s úsměvem. Provozuje jakousi galerii zdarma.
Veteš
A co vlastně všechno sbírá? Od mobilních telefonů, loutek, hraček, a všech možných blbostí, až po knížky. „Kolikrát, když tady nejsem, tak nacházím před vchodem knížky v papírové tašce. Nikdo je moc nechce, já jsem za ně rád,“ dodává Bobek. Než by nepotřebné věci lidé hodili do kontejneru, tak mu je raději přinesou. Už ho znají.
Psací stroj pro stařenku
„Byla tady třeba babička, která toužila po psacím stroji. A tak si ho odnesla, byla tak šťastná,“ říká Bobek. Chtěl jí dát ještě notebook, ale to odmítla. Už se na něm nechtěla učit a stroj byl pro ni vším. „Kdybych dostal peníze, tak to mě tak nezahřeje jako vidět tu paní, že má radost,“ směje se.
3 fotografie
