Vystudovali vysokou, jenže... Vydělávají jinak!
Udělali si maturitu, pak zvládli přijímačky na vysokou a pět let leželi ve skriptech a knihách. Školu úspěšně absolvovali, před jméno si mohou psát tituly, přesto se rozhodli, že se budou živit zcela jinak. Někteří dokonce přiznávají, že si mimo vystudovaný obor vydělají mnohem víc. Navíc bez stresů...
Mgr. Zdeněk Trutman (54)
Přestal učit, prodává medovinu
Před třiceti lety dostudoval magistr Zdeněk Trutman (54) z Kyjova s výborným prospěchem pedagogiku na Filosofické fakultě v Brně. 17 let učil a pak, když 30. června 1999 rozdal vysvědčení, řekl: „Zavírám za sebou brány školy i školství jako takového.“ A začal prodávat medovinu.
Dodnes nezalitoval. „V té době jsem živil manželku a dvě malé dcery, pedagogický plat byl tak akorát na hraně rodinného přežití. Tchán vyráběl medovinu a já jsem ji začal prodávat na víkendových akcích po celé republice,“ vysvětluje rozhodnutí. Peněz v rodinném rozpočtu začalo přibývat. „Lidé mají tenhle včelí produkt rádi, podíváte se na nejrůznější místa, nejen do sborovny a do třídy, projel jsem opakovaně celou republiku,“ říká bývalý pedagog. Návrat do školy v žádném případě neplánuje.
Mgr. Vít Doležálek (30)
Právník za volantem autobusu
Ne že by vystudovaný právník Vít Doležálek (30) úplně zanevřel na svoji profesi, ale se stejnou a možná větší vervou než právním záležitostem při převodu nemovitostí či práci radního v Uherském Brodě se věnuje řízení autobusů.
„Co vám budu povídat, jezdím, kdykoliv o moje služby v ČSAD v Luhačovicích projeví zájem. Někdo relaxuje za řídítky silné motorky, já za volantem autobusu,“ říká poté, co třeba za víkend v nablýskaném autobusu projede třeba třikrát trasu mezi Luhačovicemi a Prahou.
„Jezdím už dva roky a určitě mě to baví víc, než práce soudce zavaleného papíry nebo obhajovat lidi, kteří páchají trestnou činnost. Každopádně nepohrdnu ani penězi, které za práci řidiče dostanu,“ přidává další motiv.
Ing. Milan Matoušek (57)
Z inženýra prodavačem zabíjačky
Ovar, jitrničky, škvarky, klobásy, denně čerstvé a pokaždé voňavé. Anebo cifry, čísla, zisk a suché matematické údaje. Denně stejné a pokaždé nudné. Zlíňan Milan Matoušek (57), vystudovaný inženýr ekonomie, si před pár lety vybral to první.
„Denní kontakt s lidmi místo neskutečně fádního hledění do počítače, úsměvy spokojených zákazníků a srovnatelná mzda s čistou hlavou. Prodávám ve Zlíně v centru města přímo před jednou z prodejen masa a uzenin a zatím si vůbec nemohu stěžovat,“ říká spokojeně. Ale rozdíl tu je – teplá kancelář anebo prodej na ulici za každého počasí… „Já prostě volím tohle, musím se umět dobře obléct. Jen pohled na krásné mladé dámy s chutí na bůček, klobásku či tlačenku, to je přece pro nás chlapy povznášející. Tohle by mi jako ekonomovi nikdo nenabídl,“ vysvětluje Milan Matoušek.
