Nejstarší český parašutista Pavel Höchsman: Skáče padákem i v 85 letech!
Tak tomuhle »dědovi« strach vůbec nic neříká. Co na tom, že Pavel Höchsman z moravské Mohelnice za pár měsíců oslaví šestaosmdesáté narozeniny, I v tomto věku je tak akční, že se prostě nechá vynést do výšky 1000 metrů a pak jakoby nic seskočí padákem dolů. Žádná závrať, stažený žaludek. Naopak blažený výraz ve tváři. Prostě frajer! Tímto činem se zároveň stal rekordmanem. Údaj byl zaznamenán do České databanky rekordů agentury Dobrý den.
StB mu zakázala skákat!
Láska k výškám ho táhla už odmalička. K parašutismu ovšem poprvé přičichl až před vojnou. V rámci předvojenské přípravy v Olomouci absolvoval výcvik. Hned potom dostal nabídku, aby založil ve své rodné Mohelnici »para« oddíl. „Bylo nás tam nějakých šestnáct, osmnáct. Vytvořili jsme si takovou provizorní dráhu, kde jsme prováděli výcvik. Na seskoky jsme ale jezdili do Olomouce. U nás letiště nebylo,“ říká pan Pavel.
Netrvalo dlouho a se svojí velkou vášní se musel rozloučit. „Moje sestra pracovala v Západním Německu. Pak se tam i vdala a zůstala natrvalo. My jsme si spolu normálně psali, což ale vadilo Státní bezpečnosti. Byl jsem politicky nespolehlivý, takže mi v padesátých letech zakázali skákat,“ vzpomíná rekordman. Nesl to těžce. „Nikdy jsem si nemyslel, že by tohle mohlo nastat. Nic jsem bohužel nezmohl.“
Vnuci se mu smáli: „Dědo, neskočíš!“
Léta utíkala a už se pomalu zdálo, že si pan Höchsman nikdy »neskočí«. V roce 1997 mu ale zemřela manželka a on zůstal sám. A tak přemýšlel, jak vyplní volný čas. „Jednou jsme se syny a jejich rodinami měli oslavu, tak jsme se o tom mém dávném koníčku začali bavit. Vnuci se smáli a říkali, dědo, teď už bys neskočil, ty by ses bál. Tak jsem se rozhodl, že jim to ukážu,“ směje se pan Pavel.
Rozjel se proto do Olomouce, kde znovu navázal styk s tamním parašutistickým oddílem. „To víte, že tam na mě koukali divně. S ničím takovým se ještě nesetkali,“ dodává. Pětačtyřicet let neskákal, ale bylo to opojné a vzrušující, jako poprvé…
Rodina se o něj bojí, tak jim nic neříká...
Znovu tak musel absolvovat poctivý výcvik, který trval zhruba měsíc. „Musel jsem se smát, jak se ta doba posunula. To se vůbec nedalo srovnat s tím kurzem, který jsem absolvoval jako kluk. Všechno naprosto jiné. Navíc s těmi padáky, co jsou teď, to je radost. Balzám na duši! Ten dopad ani necítíte,“ popisuje děda.
Zároveň od té doby musí každý rok navštěvovat specialistu – leteckého lékaře. „Je to důkladná prohlídka, která zabere půl dne. Zdravotní průkaz platí vždy jen na jeden rok. Letos mi končí 21. května, takže si ho určitě obnovím znovu. Chci ten rekord ještě vylepšit a skočit hned po mých šestaosmdesátých narozeninách,“ říká nadšeně.
Že se vrátil ke své dávné zálibě, překvapilo i jeho rodinu. „Nečekali, že se do toho znovu pustím. Mají o mě strach. O posledních seskocích jsem jim proto ani raději neříkal,“ oznamuje s provinilým úsměvem.
Drahý koníček…
Kdyby mohl, skákal by každý den. Tenhle koníček je ale hodně drahý špás. Jen výcvik ho přišel na 2200 Kč. Za každý seskok pak platí 1500 Kč. „Padák si půjčuji v našem klubu, za což jsem rád. Vždyť nový vyjde na 120 000 Kč až 150 000 Kč,“ popisuje pan Pavel. I tak by ale neměnil a na skákání nedá dopustit. Doufá také, že ještě pár dalších seskoků ve zdraví absolvuje. „Už teď se na ně těším,“ uzavírá akční senior.
