Bývalý vězeň Pavel: Vězení? Paráda! Hlavně v zimě
HRADEC KRÁLOVÉ – Kde se dá strávit zima pěkně v teple a suchu? Přece ve vězení. Spousta lidí tak řeší své existenční problémy. „Život ve vězení je paráda.
Sex, dobré jídlo, televize, karty…
Když porovnám vězení před rokem 1989 a po něm, tak je to jako srovnávat koncentrační tábor s pionýrským táborem, tak velký rozdíl to je,“ tvrdí Pavel Jonáš (52), který má za sebou hned několik pobytů v nápravných zařízeních.
„Mám za sebou pět manželství a několik potomků. Stát mě většinou odsoudil za neplacení výživného. A tak jsem měl možnost poznat věci, o kterých jsem ani neslyšel,“ vzpomíná Pavel.
V pardubické věznici byl podle něj super život. „Já jsem se během výkonu trestu dostal i za brány věznice do města. Jelikož jsem dělal dobře instalatérské práce, dozorci mě vzali do města na práci. A když zjistili, že neuteču, tak mě volně pouštěli. A utíkat se mi ani nechtělo,“ vypráví.
Pavel Jonáš nedá dopustit hlavně na jídlo. „Bylo úžasné. Chodili jsme s tácy, na které nám dávali jídlo na porcelánových talířích. Kdo měl dietu, dostal dietní porci. Jinak tady byly dobroty jako čtvrcená kuřata nebo sekaná. Špinavé nádobí nám odnesli a umyli. Byl to zkrátka dobrý servis.“
Ač se to zdá neuvěřitelné, Pavel Jonáš si ve věznici užil i sex: „Dostal jsem se do věznice v Pardubicích, která byla společná pro muže i ženy. Samozřejmě, že jsme nežili pohromadě, ale jako instalatér jsem na jejich oddělení chodil dělat pod dohledem svoje řemeslo. A když jsem se nějaké ženě zalíbil, přes jiného kolegu mi poslala vzkaz, něco jako tahák, že by měla zájem. A pak už to přes taháky, které normálně procházely z ženské do mužské vesnice, šlo domluvit, že se sejdeme, i když to bylo podle zákona nepřípustné. Žena už čekala například v umývárně, kde jsem měl opravovat rozbitý kohoutek. Vešel jsem dovnitř, ostraha venku hlídala dveře, musel to být fofr. Během sedmi měsíců jsem měl tři různé ženy,“ popisuje svoje sexuální zážitky.
„Na pokoji jsme bydleli sice po osmi, ale mohli jsme si uvařit kafe nebo hrát karty. A když chtěl jít někdo na chodbu, tak šel. Mohl do umývárny nebo na televizi. Ta ale nesměla být zapnutá celou noc,“ dodal bývalý vězeň Pavel Jonáš.
