Právě před 20 lety skončily tuzexové koruny! Vekslácký boss vzpomíná: Kdo neměl bony, neměl džíny!

Zákazník však musel zaplatit bony (uměle vytvořeným platidlem), které se daly sehnat jedině přes známého, nebo přes veksláky, jejich pouliční distributory. Přesně před 20 lety (1. 7. 1992) však bony skončily.

Proč by ne? Komunismus padl, najednou se dalo všechno koupit. Tuzexy skomíraly, už nemohly nabídnout nic exkluzivního, a v roce 1998 přešly do likvidace. Ve zpovědi jednoho z bývalých veksláckých bossů si proto připomeňme éru, která se dnešní mladé generaci může zdát jen těžko pochopitelná.

Od »komárů« po »skupky«

„Bony, bony, bony!“ znělo v uších každému, kdo právě vstupoval do prodejny Tuzexu. Hned u vchodu totiž postávali hoši s tuzexovými poukázkami, které šly mnohdy na dračku a jejichž cena se většinou pohybovala kolem šesti korun za jeden bon.

„Těmto pouličním dělníkům se říkalo komáři a ve světě veksláků to byli spíš takoví zoufalci,“  vysvětluje muž, který v zaniklém světě šmeliny patřil mezi bohaté vekslácké šéfy, neboli »skupky«. Ti většinou vysedávali v luxusních hotelích na Václavském náměstí a řídili kšefty. Jejich výdělky se pohybovaly zhruba od 100 000 do 250 000 měsíčně (průměrný plat v té době činil něco přes 3000 korun).

V hierarchii překupníků existovali také »trasaři« a pouliční nosiči, jinak také »nohy«, nebo již zmínění »komáři«. Ti pracovali pro své šéfy v terénu, uměli důležité věty v němčině, angličtině a italštině a od cizinců kupovali valuty (marky, dolary, švýcarské franky). Cizí měnu pak postupně proměňovali v bance na bony, nebo ji od nich skupovali zelináři a řezníci do štrozoku.

»Platy« komárů se pohybovaly zhruba od 40 000 korun výše. „Komáři sice lehce nabyli, ale většinou i hodně utráceli. Rádi se předváděli, jezdili na Konopiště, flákali se po barech a honili holky,“ upřesňuje bývalý »skupka«.

»Ruličkáři« okrádali ve velkém

„Praví vexláci byli féroví a nikdy nikoho neošidili. Vždycky muselo všechno sedět podle dohody“ pokračuje dnes vážený občan a podnikatel, který chtěl z pochopitelných důvodů zůstat v anonymitě.

„Například trasaři něco šoupli autobusákovi, který vozil cizince, a ten je na domluveném místě pustil do autobusu. Vekslák pak proměnil valuty za naše koruny a obě strany na kurzu vydělaly. I z tohoto důvodu je nemohl podrazit, turisti nesměli ztratit důvěru,“ vysvětluje muž, který praxi veksláků přirovnává k činnosti dnešních finančních skupin.

Renomé veksláků však kazili různí podvodníci a ruličkáři, kteří cizince záměrně okrádali. Například si na letišti vyhlídli třeba nějakého Němce, kterému nabídli pro něho maximálně výhodný kurz.

„Vzali si od něho někde v koutě marky a v okamžiku, kdy měli zaplatit korunami, došlo ke zvratu. Německy zašeptali – pozor tajná policie – a zmizeli i s penězi.

Zahraniční turista se většinou neodvážil okradení nahlásit,“ vysvětluje praxi podvodníků bývalý šéf. Ruličkáři, kteří měli bankovky stočené v ruličce, prý zase cizinci v rychlosti předali méně peněz, než měli.

Jak vlastně vznikly bony?

1. Občané Československa dostávali ještě mnoho let po válce peníze ze zahraničí, tedy valuty. Ať už to byly důchody, části jiných příjmů či dary od příbuzných.

2. Mzdy v západní měně zároveň pobírali občané zaměstnaní v zahraničí, což byl další přítok valut do republiky.

3. Komunisté potřebovali marky, dolary, franky, aj. od lidí vysát pro svoji potřebu a hledali způsob, jak tuhle »zlodějnu« uvést v legální praxi.

4. Stát totiž potřeboval devizy na nákup západního zboží, jenže sám jich moc neměl; vyvážel minimálně (socialistické výrobky nikoho nezajímaly) a koruna nebyla směnitelná.

5. Proto se »vymyslely« bony. Občan měl povinnost valuty po obdržení do dvou týdnů proměnit na bony. Jinak páchal trestnou činnost.

6. A aby z bonů logicky něco měl, vymyslely se Tuzexy – obchody se západním i domácím exkluzivním zbožím. Nakupovalo se samozřejmě jen za bony.

7. Občan, který neměl přísun valut – chtělli luxusní zboží z Tuzexu – musel si sehnat bony na černém trhu. A zatímco oficiálně se tuzexová koruna (bon) rovnala koruně československé, od veksláků jste bon sehnali za 5 i více korun.

8. Statistiky jsou zajímavé. Např. v roce 1988 získal Tuzex v přepočtu 250 milionů dolarů, prodalo se mj. 60 tisíc televizorů, 30 tisíc videorekordérů a 10 tisíc počítačů.

Šmelina kvetla a policie v tom jela taky!

Je zajímavé, že komunisté proklamovali teze o tom, jak jsou si všichni lidé v socialistickém zřízení rovni, přitom Tuzexy byly elitářské obchody. Kdo neměl kontakt se Západem, neuměl sehnat bony načerno od překupníků, tak si neškrtl. Bolševik tak mocně hnojil půdu pro šmelinu.

K bonům se dostali buď pracovníci zahraničního obchodu, případně montéři, řidiči kamionů, apod., ale hlavně papaláši. Veksláci sháněli valuty od západních turistů a dál s nimi kšeftovali. A zkorumpovaná policie přivírala oko, neboť i strážci zákona dostali »líznout«.

Nic takového by se nemuselo dít, kdyby byly otevřené hranice a československý občan si mohl pro vytoužené džíny nebo magneťáky dojet. To pochopitelně 40 let nešlo, žili jsme zakonzervovaní v tomhle svrabu. Tak pokroucená, zvrhlá a pro dnešní generaci nepochopitelná byla tahle doba.

Skamene měl bony od známých

Představitel populárního veksláka z filmu Bony a klid, který si nechal před pražský Tuzex navézt hromadu sněhu, Roman Skamene prý sám od veksláků bony nikdy nekupoval.

„Naštěstí jsem měl v hereckých kruzích dost známých, kteří mi bony sehnali, pár  jsem si jich i sám vydělal. Džíny se vlastně jinde ani nesehnaly. Před Tuzexem jsem bony nikdy neměnil, zvlášť po tom filmu by to bylo trapné,“ vysvětluje maličký herec.

Jednou prý šel koupit do Tuzexu dětskou lahvičku s dudlíkem a prodavačky se mohly zbláznit. „Hele, Skamene jde vekslovat,“ slyšel poznámku na svou osobu. Na film, který vychází z reality, prý vzpomíná s láskou.

„Autor scénáře Radek John čerpal jednotlivé situace přímo od veksláků. Například ta moje scéna se sněhem se prý ve skutečnosti odehrála s pískem. Dotyčný si ho nechal přivézt v náklaďáku a pak se tam v plavkách opaloval jako na pláži,“ vysvětluje herec. Jak vzápětí prozradil, možná se dočkáme i filmové dvojky.