Saddámův poslední den – hodinu po hodině…

Takhle bude probíhat poprava!

Šavle vždy vévodily vojenským přehlídkám, na kterých »Bagdádský řezník« dával na odiv svou prezidentskou gardu. Na stejném místě, vedle hrobu neznámého vojína, bude vztyčeno popraviště. Pláň, která se stala symbolem jeho krvavého režimu, bude i svědkem posledního Saddámova vydechnutí. Náměstí, dvakrát větší než Letenská pláň v Praze, je jediným místem v Bagdádu, schopným pojmout všechny »zájemce« o Saddámův konec. Poprava má být totiž veřejná!

Smyčka, na které bude diktátor oběšen, zřejmě bude jednou ze tří, které se našly ve vězení Abu Ghrajb, kde byly bez soudu oběšeny tisíce Saddámových nepřátel. Na rozdíl od nich bude Saddám popraven po řádném soudu, který trval celý rok. Teď byl sesazený irácký prezident odsouzen k trestu smrti za nařízení masakru 148 lidí v šíitské vesnici Dujail v roce 1982.

Podle iráckých zákonů musí ale ještě celý případ přešetřit odvolací soud, tvořený devíti soudci, kteří musí zasednout do 10 dní. Pokud odvolání, jak se předpokládá, neuspěje, měl by být rozsudek vykonán do 30 dní. Až do ukončení procesu bude Saddám dál schováván na tajných místech kolem Bagdádu. Až ale bude rozsudek potvrzen, už neopustí »zelenou zónu«, přísně střežené a opevněné »město ve městě«. Ironií osudu bude držen na místě, kam jeho pochopové kdysi vláčeli tisíce nevinných obětí na mučení a smrt. Na kata totiž bude čekat ve sklepení Prezidentského paláce, který si nechal postavil.

Je to největší z 23 paláců, kde během své vlády pobýval. Mramorové sály, audienční místnosti a ložnice v současné době obývají vojáci, diplomaté a úřady nové irácké správy. Sklepení, kde se Saddámovi pochopové věnovali své brutální práci, je na hony vzdálené nablýskanému světu ve vyšších patrech. Místo mramoru, zlata a drahých koberců je ve sklepě jen strach nahánějící šedý beton. Z nedaleké řeky Tigris sem prosakuje voda, která dává celému místu nádech hniloby a nevyhnutelné zkázy. Cely jsou osvíceny holými žárovkami – na rozdíl od 200svíčkových křišťálových lustrů v tanečních sálech nahoře.

Podle islámské tradice nedostane Saddám 12 hodin před popravou, která se bude konat v pravé poledne, jíst. Poslední jídlo mu přinesou večer. Budeli se držet současných zvyků, řekne si zřejmě o pizzu, či hamburger z amerického fastfoodu Burger King, který mu dovezou z nedaleké vojenské základny. Během poslední noci bude mít Saddám k dispozici muslimského duchovního a korán, aby se mohl smířit s Alláhem. Svoji manželku a zbytek rodiny, která se schovává v Jordánsku, už nikdy neuvidí.

Jak se bude blížit okamžik popravy, podstoupí očistné islámské rituály. Vykoupe se a ostříhá jako součást náboženské přípravy na smrt. S největší pravděpodobností si oholí vousy a další ochlupení, aby předstoupil před svého stvořitele co »nejčistší«. K šibenici půjde bos, oblečený jen v tradičním bílém arabském oděvu splývajícím až na zem.

Jeho poslední cesta povede branou, kterou každý Iráčan zná jako »Bránu vrahů« – jde o vstup do paláce, kterým za jeho krutovlády prošly tisíce odsouzenců na smrt. Pakbude v obrněném voze odvezen na 1,5 km vzdálenou pláň ke hrobu neznámého vojína. Nebude mít příležitost promluvit k davu či pronést poslední slova. Saddám by totiž nepochybně sáhodlouze řečnil o nespravedlnosti své popravy. V pravé poledne bude oběšen.

Irák nemá žádného úředního kata. Již teď se ale přihlásily stovky dobrovolníků, kteří chtějí poslat Saddáma do pekla. Tělo mrtvého může být vydáno příbuzným, případně proběhne pohřeb bez obřadu na náklady státu.

Čtěte více v dnešním tištěném Aha!