Stanislav Veselý si máchá kordem už 50 let… Nejstarší »mušketýr« světa!

„Mistrovství světa se účastnilo 15 států z celého světa. Společně se skupinou jsme měli celkem 5 vystoupení a všechny jsme doslova uchvátili,“ vzpomíná na nedávné úspěchy. Stal se tak oficiálně nejstarším mistrem světa v šermu. „Jsem duší romantik a k šermířině jsem se dostal jako kluk poblázněný Třemi mušketýry,“ říká dnes bezmála sedmdesátiletý muž. „Tehdy tady ale historický šerm neexistoval jako samostatná disciplína, ale jen jako zájmový kroužek u sportovního šermu. Ta móda začala až mnohem později. Úplně první skupinou historického šermu u nás byl Romantik, kterou vedl pan Černohorský.“

Probodl jsem soupeři nohu

K máchání s kordy, šavlemi, meči a dýkami patří i zranění. „Seků a píchnutí jsem měl nepočítaně, ale vážněji jsem nikdy zraněný nikdy nebyl, asi při mě stáli všichni svatí. Zajímavé je, že když je na kordu špička, nadělá při zranění větší paseku, než když je zbraň ostrá. Mám kolegu–kamaráda, který mi nějak špatně vykryl ránu, bodnul jsem ho, ale všimli jsme si toho až po asi třech minutách zápasu. A to mu kord projel skrz lýtko až na druhou stranu. Rána ale byla čistá a ani z ní nebylo moc krve,“ vzpomíná šermíř, jehož doménou jsou vystoupení ve dvojici.

„Nemám rád bitvy. Většinou to vůbec nebývá režírované a ti kluci tam do sebe řežou hlava nehlava. To je taky důvod, proč tam je vždycky někde za rohem schovaných tolik sanitek. Přitom ta zranění jsou zbytečná, stačilo by si to jen správně nacvičit a zrežírovat, k tomu se ale nikdo nemá,“ stěžuje si.

Brnění mi zachránilo život

Jako správný šermíř má i své vlastní brnění. „Jednou mi zachránilo život a to doslova. Na jedněch slavnostech jsem jel na koni souboj s kolegou, ale ten si omylem vzal místo tříštivého kůlu ten normální. Vyrazili jsme proti sobě, já ten kůl nestihl vykrýt a on mě nabral přímo do břicha. Byla to rána jako kdyby do mě narazil autobus. Pustil jsem otěže, vyháknul se ze třmenů a vyletěl jsem ze sedla, všechno ve zlomcích vteřiny. Když jsem dopadl, tak mě všechno bolelo, ale zlomeného jsem neměl nic. Kamarádi ze mě sundali brnění a v něm byla boule jak od dělové koule. Když jsem to nesl ke kováři, nechápal, že to ty plechy vydržely, že nepraskly. Vyklepával to pak do původního tvaru snad měsíc,“ směje se dnes Veselý dávné historce.

„Na svoje brnění nedám dopustit, mám ho přímo na míru. Párkrát jsem kvůli natáčení pro historické filmy měl brnění půjčené od produkce filmu, ale to není ono. Člověka to pořád někde tlačí, občas si něco skřípne a do toho ještě kočírovat koně... Žádná sranda,“ říká energický šermíř.

Umění boje užil i v praxi

Přestože mu bude za čtyři roky sedmdesát, pochvaluje si, že ho neustálá vystoupení drží v kondici. Pořádná fyzička je pro zvládnutí kordu či šavle nezbytná a jednou mu dokonce zachránila život.

„Stalo se to na jaře, jednou večer jsem šel přes park a oslovil mě nějaký Ukrajinec, jestli náhodou nemám cigaretu. Řekl jsem, že ne a v tu chvíli mě jeho kumpán zezadu přetáhnul tyčí po ledvinách. Šel jsem k zemi, ale jak jsem se rukou dotkl země, vymrštil jsem se a pěstí ji tomu Ukrajinci natáhl. Přerazil jsem mu čelist, začal plivat zuby a jeho kumpán utekl. V minutě tam byla policie, kterou zavolala nějaká paní, která z okna viděla, jak mě napadli. Nakonec mi strážci pořádku poděkovali, protože to byl loupežník, který měl na svědomí řadu přepadení a pátrali po něm tři měsíce,“ usmívá se Stanislav.

Umění předávám mladým

Možná i proto, že je již v letech, rozhodl se své umění předat dál. „Každou středu vyučuji v Praze–Dejvicích pohybovou průpravu. My šermíři ze starého železa máme oproti mladým jednu výhodu i nevýhodu zároveň. Už neuděláme tak pohledný kotrmelec, o saltu už vůbec nemluvím, takže to musíme umět prodat přes poziční souboje, přetlačování a taktiku. To jsou věci, které mladým chybí a tyto zkušenosti se získávají jen věkem a praxí,“ uzavírá Veselý.

Fotogalerie

4 fotografie