Upíři v českých zemích! Krumlovské kněžně vyňali srdce!
3 fotografie
O upírech, mrtvolách přes den spících v hrobě a v noci sajících krev nešťastných obětí, slyšel nebo četl snad každý z nás. A zpravidla si hned vybavíme Draculu z Transylvánie. Málokdo ale ví, že případy nemrtvých živících se lidskou krví byly zdokumentovány i na našem území!
Vždyť už v roce 1706 vydal tajný rada olomouckého biskupa spis zabývající se problémem upírů a vyzývající k boji s vampyrismem. Asi nejzajímavější případem je děsivý příběh kněžny Eleonory von Schwarzenberg (1682 – 1741).
Kněžna pila vlčí mléko
Kněžna Eleonora von Schwarzenberg, manželka Adama Františka ze Schwarzenberga, nemohla dlouho otěhotnět. Mezi její nejmilejší záliby patřil lov. U žen jejího postavení nebyla tato vášeň obvyklá a mezi krumlovskými starousedlíky vzbuzovala pozornost. Zvláště, když k jejím oblíbeným zvířatům patřil vlk, zvíře často spojované s upíry....
Na krumlovském zámku dokonce založila jakousi »chovnou vlčí stanici«, kde tato zvířata krmila a starala se o ně s udivující péčí. Nocí se ozývalo vytí od zámku po celém městě a mezi krumlovskými měšťany se šuškalo, že Eleonora holduje černé magii.
Zda tomu tak bylo, nevíme, ale faktem je, že chov vlků měl zcela jiný důvod. Kněžna totiž často churavěla a ze svých neduhů včetně neplodnosti se léčila pitím vlčího mléka, o němž se věřilo, že má zázračné léčebné účinky. Víra se v jejím případě naplnila a v roce 1722 se Eleonoře narodil syn Josef Adam I. Schwarzenberg.
Císařův lékař stanovil vampyrismus
V polovině června roku 1732 se manžel kněžny Eleonory zranil na lovu a na následky zranění zemřel. Po jeho smrti začala krumlovská paní fyzicky i duševně chátrat. S jejím zhoršujícím se stavem si lékaři nevěděli rady, pouštěli jí žilou, což jejímu stavu spíše škodilo.
Mluvilo se o tom, že má otrávenou krev z konzumace vlčího mléka, neboť tato šelma mohla být spojena se samotným ďáblem, a dokonce se někdy stává pomocníkem upírů. Brzy se objevily i první zvěsti o tom, že Eleonora sama se stává upírem. Toto přesvědčení pramenilo z toho, že podle tehdejších pověr se upír mohl snadno proměnit ve vlka a paní mohla být takovým upírem kousnuta právě ve svém zámeckém zvěřinci. Za pravdu dávala těmto fámám i kněžnina nápadná bledost a vychrtlost. Český Krumlov zachvátil strach.
Až Eleonora zemře, stane se upírem a ze svých vlků si udělá pomocníky! Zemřela po převozu do Vídně v roce 1741. Ještě předtím byl z jejího stavu bezradný i osobní lékař císaře Karla VI., který konstatoval, že u ní lze rozeznat příznaky vampyrismu.
Po smrti jí vyňali srdce
Už pouhých devět hodin po smrti krumlovské paní bylo Eleonoře vyňato srdce, zřejmě proto, aby se z ní nestal upír. Její tělesné ostatky byly pitvány a pod střevy byl objeven nádor o velikosti dětské hlavy. Pitevní protokol však neuváděl příčinu smrti, císařův lékař byl přesvědčen o tom, že kněžnin zdravotní stav vykazuje zřetelné známky upíří nákazy. Pitva tak vlastně nahrazovala rituální probodnutí srdce ostrým kůlem, což bylo jedno z protivampyristických opatření.
Protože si zesnulá přála, aby byla pohřbena v Krumlově, byla tam v noci po pitvě přepravena. Pohřeb se konal rovněž tajně, v noci 10. května 1741 v postranní kapli krumlovského kostela sv. Víta. Na náhrobním kameni nebohé Eleonory chybí nejen erb, ale i její příjmení. Blízcí se od ní po smrti distancovali, její jméno nemělo být se Schwarzenbergy jakkoliv spojováno.
Její tvář přemalovali
V roce 1996 byl podroben rentgenovému zkoumání dobový obraz mladé kněžny Eleonory, na kterém byla zachycena v loveckém úboru a zjištění bylo překvapivé. Podle všeho byl její původní obličej někým přemalován. Možná, že její tvář z doby, kdy byla starší a nemocná, někdo nahradil mladě vypadající podobiznou.
Mohlo se tak stát i proto, aby Eleonora jako démon nemohla prostřednictvím svého obrazu vyvolávat zlo. Existovaly totiž představy, že portréty zachycují lidskou duši. A ta Eleonořina byla považována za hříšnou, jak dokládá i podoba jejího náhrobku.
Po smrti tančila nad mrtvými (1344)
Jakási žena v Levíně zemřela a byla pohřbena. Po pohřbu však vstala, zardousila mnoho lidí a nad každým z nich tančila. A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako z živého tvora. Také pozřela více jak polovinu vlastního závoje, a když jí byl vytržen, byl celý krvavý.
Když byla spálena, nemohlo se dřevo jinak rozhořet než od tašek z kostela podle poučení nějakých stařen. Ačkoliv již byla probodnuta, stále ještě vstávala, ale jakmile byla spálena, všechno trápení ustalo.
Vraždící pastýř Myslata (1336)
V Čechách, sotva míli od Kadaně ve vsi řečené Blov, zemřel jakýsi pastýř Myslata. Ten každou noc vstával, obcházel všechny vesnice v okolí, strašil lidi, vraždil a mluvil...
A když ho vykopávali, protože musel být spálen, nadmul se jako býk a hrozně řval. A když ho pokládali na oheň, kdosi popadl hůl, bodl do něho a hned se vyřinula krev jako z hrnce. Nato, když byl vykopán a položen na vůz, spojil nohy k sobě, jako by byl živý. Když byl spálen, všechno se uklidnilo.
Čerpáno z knihy Upíři a vlkodlaci v českých zemích z nakladatelství XYZ. www.xyz-knihy.cz
3 fotografie
