Jiří Mára je odmalička upoután na invalidní vozík, přesto... Za 5 let procestoval zeměkouli!
Jiří Mára (20) z Přerova je od narození postižený svalovou dystrofi í, která mu znemožňuje pohyb. Neovládá ruce ani nohy. Mnozí z nás by na takový život rezignovali, ale Jirka se nevzdal a plní si své životní sny. Společně s rodiči procestoval v průběhu pěti let všechny obydlené světadíly, což z něj udělalo světového rekordmana!
„Těší mě to, vážím si toho. Ale necestuji kvůli rekordům, mnohem důležitější je, když můj příklad povzbudí někoho v podobné situaci,“ říká skromně Jirka.
Svůj zdravotní handicap bere jako fakt a je s ním smířený. „Můj život je postavený na optimismu. Neřeším, co by bylo, kdybych byl zdravý, nebo proč jsem na vozíku,“ popisuje statečný mladík, kterého vždy zajímaly cizí země a jehož nejoblíbenějším předmětem ve škole byl zeměpis.
„Když mi tatínek, který strávil tři měsíce na Novém Zélandu, vyprávěl své zážitky, vyvolalo to ve mě touhu cestovat,“ vysvětluje Jirka, jak se zrodil nápad procestovat všechny světadíly.
Spí i na zemi!
Dlouhé cesty jsou náročné i pro zdravého člověka, natož pro zdravotně postiženého. Jirka ani jeho rodiče si však žádné problémy nepřipouštějí.
„Jsme na výpravu vždy velice dobře připravení, dodržujeme pravidla a způsoby chování odpovídající navštíveným končinám. Nikdy neriskujeme, chceme se přece vždycky v pořádku vrátit domů,“ vypráví Jirka. A když se někam nelze dostat s vozíkem? Vyřeší to jednoduše!
„Otec mě vezme na záda nebo mě společně s mou sestrou přenesou i s vozíkem. Mám ve své rodině fakt obrovskou podporu,“ pochvaluje si Jiří, který díky cestování zažil spoustu dobrodružství.
„Vždycky jsme se snažili alespoň chvíli přespávat u domorodců. Od nich se člověk o zemi nejvíce dozví. Většinou spíme v autě nebo ve stanu. Hotely jsou pro zámožnější turisty, ale občas ani nám nezbývala jiná varianta,“ konstatuje mladík, kterému se nejvíce líbilo v Japonsku.
„Potkali jsme tu velice příjemné lidi a žili jako praví Japonci. Oblékali se jako oni, jedli co oni, bavili se jako oni. Obdivovali jsme japonskou přírodu i chrámy, viděli zápasy sumo i koupající se opice, ochutnali místní speciality. To jsou nezapomenutelné zážitky,“ dodává nadšeně.
Peníze – věčný problém
Nic ale není zadarmo, Jirkovi rodiče musejí výpravy z něčeho financovat. „Cesty jsou velice drahé, ale z každé z nich vydáváme knihy a dokumentární filmy, pořádáme řadu cestovatelských besed. Je strašně obtížné zajistit dost peněz na každou výpravu, ale táta s mámou jsou velice pracovití,“ říká Jirka s tím, že on se zase stará o organizaci každé expedice.
Už teď má v hlavě další velký sen. „Plánů mám hodně a doufám, že se alespoň některé z nich uskuteční. Opět bych se rád podíval do Austrálie, ale velice mě zajímá i Evropa, zejména Francie, a baví mě i cestování po České republice,“ prozrazuje Jirka.
Jeho motto? Nevzdat se!
Kromě cestování je jeho dalším velkým koníčkem sport. „Zajímá mě veškerý sport, rád se dívám na sportovní přenosy v televizi i ve skutečnosti. Mám své oblíbené kluby, většinou jiné než můj otec, a tak spolu neustále soupeříme,“ směje se Jiří.
A co by vzkázal lidem, kteří jsou jako on upoutáni na invalidní vozík a ztratili životní motivaci? „Myslím, si, že když člověk za své sny bojuje, může dosáhnout cíle. Nejhorší je všechno vzdát!“
Jirkův tatínek Jiří Mára: Naše rodina žije jako jeden tým!
Váš syn se svým handicapem bojuje velmi statečně, jste na něj pyšní?
„Jsme a já si z něj často beru příklad pro vlastní život. Je obrovský optimista, neustále se raduje ze života a má obrovskou vůli všechny překážky překonat.“
Jak jste se s jeho handicapem vyrovnávali vy?
„S tím se nedá vyrovnat, denně se vám honí hlavou nějaká chmurná myšlenka. Možná i proto neustále pracujeme, snažíme se co nejvíce stihnout a plnit si společné sny. Máme tím méně času myslet negativně. Náš společný život nás velmi baví a naplňuje.“
Kdo všechno se o Jirku stará? Jak náročné to je?
„Žijeme jako rodinný tým a úkoly máme rozdělené. Syn potřebuje pomoc doslova 24 hodin denně. V tomto směru je to nejnáročnější pro manželku, která k Jirkovi celou noc vstává. Mým úkolem je kromě běžného přenášení syna z vozíku na vozík, na záchod, do vany či do auta udržovat dobrou náladu. Tvorbou knih, filmů a pořádáním besed pak zajišťuji obrovské finance, které jsou nutné pro způsob života, jaký jsme si zvolili.“
Co byste vzkázal rodičům, kteří mají postižené dítě a řeší, jak to zvládnout?
„Najděte si jakoukoliv činnost, která vás bude společně bavit a naplňovat. Cokoliv, co vám přinese společné zážitky a radost ze života. My jen díky nedostatku času myslet na těžkosti zvládáme osud, jaký nám život připravil. A jsme šťastní a spokojení.“
CHCETE JIRKOVI POMOCI SPLNIT JEHO SNY?
Objednejte si knihu nebo filmy z jejich cest. Více informací na www.jirkamara.cz
