Největší záhady Česka: Zjevení bezhlavců!
Praha je plná pověstí. Snad každý dům v centru města byl podle těchto legend místem podivuhodných a tajemných příběhů, z nichž naskakuje na zádech husí kůže a smrtelný pot.
Výjimkou není ani dům U Zlaté studny v Karlově ulici. Poslyšte příběh o brutální vraždě a dvou duších, které nemohly nalézt klid.
Bezhlavý rytíř a jeho žena
Domem U Zlaté studny podle pověsti vždy procházel děsuplný pár. Neznámý rytíř a jeho žena, oba duchové, strašili obyvatele domu, protože bloudili chodbami, oba o hlavu kratší. A nikdo nevěděl, jaké je jejich prokletí a jak je vysvobodit.
Jednoho dne se v tomto domě usadil cukrář a rozjel svoji živnost. Celým domem voněly pletence sypané cukrem, housky, koláče a jiné sladké dobroty. Byl to poctivý a pracovitý řemeslník, miloval svoji práci a neustále vymýšlel nové způsoby, jak své lahodné výrobky vylepšit. Údajně k němu chodilo nakupovat celé Staré Město...
Zmrzačené figurky
Jednou večer cukrář připravoval perníkové těsto, ze kterého vykrajoval různé postavičky, hvězdičky, srdíčka atd. Protože ale chtěl perníčky udělat něčím výjimečné, vymýšlel, jaké ještě tvary by udělal. V tom ho napadlo, že z těsta vytvoří obě strašidla, rytíře a jeho paní, bloumající po chodbách za dveřmi cukrářské dílny.
Protože ale nikdo nevěděl, jak vlastně vypadají jejich hlavy a cukráři přišlo, že bez hlav by je nikdo nekupoval, zhotovil jim je podle své fantazie a šel spát. Jaké bylo ale jeho překvapení, když ráno sešel do dílny a zjistil, že postavičky jsou bez hlav!
Podezříval služku a pomocníky, ti se ale dušovali, že hlavičky neulomili. Večer tedy upekl postavičky znovu. Ráno se situace opakovala, perníky byly opět bez hlav. Rozhodl se tedy upéct třetí várku a v dílně přespat.
Oběti brutální vraždy
Té noci se cukrář uložil na podlahu dílny. V noci se zčistajasna probudil a uviděl nad sebou stát rytíře i jeho paní, oba měli na krku své hlavy. Rytířova žena promluvila: „Udělal jsi naše figurky, ale hlavy jsou vymyšlené. Přišli jsme, abys je opravil. Musíš to ale stihnout do půlnoci, v té době už musí být naše hlavy zpátky ve Vltavě.“
Vyděšený cukrář se pustil do práce a těsně před hodinou duchů byl hotov. Rytíř si figurky prohlédl a řekl: „Svou práci jsi odvedl dobře, máš štěstí, kdyby se ti nepovedla, přišel bys také o hlavu za snahu vydělat na našem neštěstí. Za odměnu ti řeknu náš tragický příběh. Před mnoha lety jsme byli v tomto domě zavražděni majitelem. Okradl nás, naše těla odtáhl do sklepa a zakopal i s ukradenými penězi. Naše hlavy uřezal a hodil do Vltavy. Jestli nás chceš vysvobodit, vykopej naše kosti a ulož je na hřbitově. Když to uděláš, ukáže se ti i zakopaný poklad.“ Když rytíř domluvil, on i jeho žena zmizeli.
Šťastný konec
Druhý den ráno vzal cukrář motyku a sešel do sklepa. Po chvíli kopání opravdu našel ostatky dvou zavražděných nešťastníků. Zabalil je do látky a pohřbil na hřbitově do svaté půdy. Pár dní poté se v domě zřítilo sklepní schodiště a za utrženým kusem zdi se ukázal malý výklenek plný zlatých mincí. Šťastný cukrář měl vystaráno do konce života a strašidla už se nikdy neukázala. Hosté luxusního hotelu, který v domě dnes sídlí, se tak rytíře a jeho ženy bát nemusí.
