Největší záhady Česka: Po stopách vlkodlaků

Vysloužilý vojenský džíp se smykem otočil na úzké lesní cestě. Muži, tvořící posádku vozidla, sáhli po zbraních a úzkostlivě vzhlíželi k oblaku temného kouře, stoupajícímu z údolí. Po necelé půlhodině zběsilé jízdy se před nimi vynořil shluk budov.

Třaslavá zář plamenů strašidelně dopadala na zohavená těla, ležící při zdi. Žena a tři děti. Jejich krví bylo na zeď napsáno kostrbatými písmeny: WERWOLF. Hospodáře našli později v sadě střeleného do zátylku. Do zad mu kdosi vyřezal nožem dvojitou starogermánskou runu.

Byl podzim roku 1945. Místo děje: česká strana Šumavy. Příběh vyprávěl člen partyzánské jednotky, která po osvobození zajišťovala v pohraničí pořádkovou službu. Zjitřené vášně tu byly v pozadí mnohých násilných činů, ale tajné hnutí werwolfů – vlkodlaků, mladých fanatických mstitelů, bylo zvláštní svou temnou ideologií.

Mnozí z nich prý propadali šílenství, myli si ruce v krvi obětí a pomazávali si jí tváře. Nikoho samozřejmě tehdy ani nenapadlo, aby zkoumal způsob myšlení a vnímání světa u zajatých werwolfů, a tak jen těžko můžeme odpovědět na otázku, jestli si vlkodlaka vybrali jako svůj symbol pro jeho významnou úlohu ve starogermánské mytologii. Nebo snad navazovali na tradice dávné tajné organizace, jejíž činy se jako krvavá niť táhnou tisíciletími?

Ze svědectví totiž vyplývá, že tu existuje ještě další, možná vyšší rovina, kdy zasvěcenec už nevraždí osobně, ale vtěluje se na dálku do příslušného zvířete a ovládá ho svou vůlí. Náš proslulý ezoterik Karel Weinfurter k tomu v knize Odhalená magie z roku 1922 uvádí: „Při těchto proměnách ve zvířata shledáváme i spojení astrální, neboť vlkodlak vykazuje velmi často na svém těle krvavé rány, jež byly při obraně vlkům uštědřeny, když v lesích lidi napadli.“

Jisté je jedno. Ať už byl vlčí klan popisovaný po staletí vyděšenými lidmi cokoli, byl v polovině našeho století poražen a stejně jako už několikrát ustoupil do temnot.

Zítra: Kouzelné kruhy

Fotogalerie

4 fotografie