Arnošt Lustig: Jsem zamilovaný, řekl před smrtí! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Arnošt Lustig: Jsem zamilovaný, řekl před smrtí!

»Čertíky« v očích měl Lustig odmalička. Ne nadarmo se mu už jako malému klukovi přezdívalo libeňský rošťák.
»Čertíky« v očích měl Lustig odmalička. Ne nadarmo se mu už jako malému klukovi přezdívalo libeňský rošťák. (ČTK, Aha! – Petr Novotný, ara)

Přežil koncentrační tábory v Terezíně, Osvětimi i Buchenwaldu a utekl z transportu smrti do Dachau.

Podařilo se mu uniknout i ze spárů komunistů v krušném roce 1968. A dlouho nevzdával ani svůj poslední boj o život, boj s rakovinou krve. Pět let se s tou bestií rval! V posledních letech, byť už věděl, že nad nemocí nezvítězí, se smál, vtipkoval a vyhledával společnost krásných žen. Včera nad ránem ho však rakovina porazila...

Když u Lustiga lékaři objevili rakovinu krve, on se nezhroutil. Naopak! Měl hned jasno, že bude bojovat do posledního dechu. Tenhle věčný optimista totiž beze zbytku miloval život. „Byla to sice rána a šok, ale hned v tu vteřinu jsem si řekl: Nepodělej se, buď optimista. Rakovina je daň za dlouhověkost, ale lékaři už ji dovedou léčit, což je úžasný,“ řekl v jednom z rozhovorů Lustig, kterému v té době bylo skoro osmdesát.

Ani v průběhu náročné léčby neztrácel víru na uzdravení. „S rakovinou bojuji tak, že se chovám, jako by nebyla. Ani nevím, jestli je to žena, milenka nebo kurva,“ mluvil Lustig s nadhledem o své nemoci. Se smrtí byl ale smířený a strach z ní rozhodně neměl. „Nejradši bych se vypařil, aby se mnou nikdo neměl starosti,“ říkal ještě nedávno slavný spisovatel.

Před měsícem přišla krize

V posledním měsíci se Lustigův stav prudce zhoršil. Už nemohl ani vstát z postele, ale stále věřil v zázrak. „Kdyby se mi vrátila síla, vyrazil bych do Pařížské ulice, kde je kavárna Barock, a tam bych si dal tři jahodové knedlíky. Jsou pěkně drahý, ale tak dobrý, že nelituješ výdajů. Potom bych se prošel po Staromáku a pak bych šel na pivo do Platnéřský, kde mají přechlazenou belgickou stellu.

To je jediné pivo, které se vyrovná plzeňskému. Pak bych si koupil letenku na čtrnáct dní do Ameriky a věděl bych, že život opět fičí ve správných kolejích. Doufám, že se to stane. A že to bude třeba už za dvě neděle,“ svěřil se krátce před smrtí MF Dnes Lustig.

Miloval ženy

Jeho životní láskou byla Věra Weislitzová (†81). Zamiloval se do ní ve 20 letech, vzal si ji a žili spolu do její smrti před dvěma lety. „Líbila se mi ohromně, jenže jsem si nevěřil, myslelo si na ni hodně mužů. Těšilo mě i zastrašovalo, jak byla mravná, zdrženlivá. Jediný dotek byl možný při tanci. Toužil jsem po ní ohromně, ale marně. Naštěstí byla po ruce jiná děvčata a kuchařky a služky z havířských rodin. Díky nim jsme nebyli tak sexuálně vyhladovělí a večer jsme se chovali dvorně k přísně vychovaným židovským děvčatům,“ vzpomínal na seznámení se ženou svého života spisovatel.

Přiznaná nevěra

Jak však sám přiznal, věrný jí nebyl. „V obleženém Jeruzalémě v roce 1948, už po uši zamilovaný do Věry, jsem s jednou ženou zažil jednu z nejkrásnějších nocí svého života. Byl jsem mladý a budoucí manželce jsem se svěřil. Řekla mi: »Tatínek by to mé mamince neudělal. Odpustím ti, ale jen jednou. Kdybys mi to udělal ještě jednou, odejdu, i kdybych tě milovala sebevíc.« Od té doby jsem pochopil, že neuvážená upřímnost škodí,“ přiznal Lustig.

„Ale svou manželku jsem miloval tak beznadějně, že kdyby si mě nevzala, byl jsem schopen namířit si pistoli proti spánku,“ dodal spisovatel. Po smrti své manželky, ve svých čtyřiaosmdesáti letech se zamiloval podruhé. „Jsem zamilovanej, je to stejné, jako když ti je patnáct. Navíc láska je opětovaná. Mluvím vážně. A je to tak krásný, že se všechno ostatní zmenší do velikosti špendlíkový hlavičky,“ prohlásil před rokem Lustig, o koho jde, ale odmítl prozradit.

Vstával ve čtyři a psal

Lustig pracoval téměř do konce svého života. Pokud mu jeho zdravotní stav dovolil, vstal ve čtyři ráno a psal.

„Chci ještě napsat poslední povídku své existence. Hlavní hrdina se bude jmenovat Gross, bude to o Židovi, který nechce, aby skončila válka. Je to zlý sobec, ale vypadá jako Ježíš Kristus z idealizovaných obrazů, takže mu každý věří,“ nastínil svůj další umělecký záměr spisovatel, který si ještě před dvěma roky zahrál ve filmu Líbáš jako bůh a se synem natáčel dokumenty.

Do smrti ale nevěřil, že je dobrý spisovatel. Nepřesvědčila ho ani řada ocenění. „To se ukáže až za padesát let,“ mávl rukou Arnošt Lustig.

Jeho kamarád Jiří Krampol (72): Nikdy jsem ho neviděl naštvaného!

„Arnošt Lustig byl kamarád, kterého jsem znal odnepaměti. Na stará kolena s námi jezdil s jedním představením a chtěli jsme spolu ještě vydat cédéčko židovských anekdot. Hudbu jsme k nim měli už vybranou, možná to ještě vydáme jako vzpomínku. Byl jedním z nejchytřejších lidí, se kterými jsem se setkal, báječný a skromný. Zažil si peklo v koncentráku, a možná proto si tolik vážil života a každou vteřinu žil naplno. Můžu říct, že jsem ho nikdy neviděl naštvaného. Dokázal mi, že když je někdo opravdu chytrý, nemusí o tom nikoho přesvědčovat. Je mi hrozně líto, že už není mezi námi.“

ARNOŠT LUSTIG

  • Narodil se 26. prosince 1926 v Praze. Byl Žid.
  • V roce 1941, v jeho patnácti letech, byl z rasových důvodů vyloučen ze školy.
  • V šestnácti byl poslán do koncentračního tábora v Terezíně, dále pak do Osvětimi a Buchenwaldu. Byl třikrát odsouzen k smrti zastřelením a několikrát měl jít do plynu. Vždy se mu podařilo uniknout.
  • V roce 1945 se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti do Dachau a až do osvobození se skrýval v Praze.
  • Do smrti Němcům neodpustil.
  • Po válce studoval novinařinu, pracoval v několika denících i rozhlase.
  • V roce 1968, po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy, emigroval. Žil v tehdejší Jugoslávii, Izraeli a nakonec v USA. Jakmile to bylo možné, vrátil se zpět do vlasti.
  • Mezi jeho nejznámější knihy patří: Démanty noci, Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, která byla zfilmována a můžete ji vidět dnes na programu ČT 1 ve 14.35.
  • Dostal se do užší nominace na Pulitzerovu i Nobelovou cenu.
  • Má dceru Evu a syna Josefa, který je filmař a žije v USA.
  • Jeho oslovení »ty bejku« doslova zlidovělo.
  • Dva roky byl šéfredaktorem české verze časopisu Playboy.
  • Jak sám říkal, ztotožňoval se se slovy hrdinky Dity Saxové ze své stejnojmenné knihy: »Život není to, co chceme, ale to, co máme.«


Přečtěte si
moncicacka
27. 2. 2011 • 20:23

Lustig včera umřel, ale voni tady vytahujou třicet let mrtvýho nechutnýho chraptivýho kýčaře a narkomana Schelingera.

defakto
27. 2. 2011 • 18:23

s tímto nechutným dědkem !

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.