Kateřina Jacques: Poslanci jsou nafoukaní snobi

Sama vychovává dvě děti, Ninu (12) a Sebastiána (11). Její francouzský manžel Christian totiž už přes rok žije na dalekém ostrově Réunion.

Co říkáte na novou vládu?
„Důležitý pro mě bude její program. Pak uvidíme.“

Kdo je vám z ní nejsympatičtější?
„Znám ministra obrany Jiřího Šedivého, učil mě na vysoké škole. Dostávala jsem od něj jedničky. Sympatický je i Petr Gandalovič. Lituji ale, že v ní jsou jen dvě ženy.“

Co říkají manžel a děti na vaše povolání poslankyně?
„Je to velká ztráta soukromí, změna. Ze situace, kdy jsem po městě chodila a nikdo mě neznal, mě teď hodně lidí poznává. V supermarketu se dívají, co si dávám do košíku.“

Je vám to příjemné?
„Velmi nepříjemné. Ale nestěžuju si na to. Nepočítala jsem s tak obrovským zájmem.“

Co váš manžel, který žije na Réunionu (ostrov patřící Francii, u Madagaskaru)?
„Víte, ve Francii jsou lidé zvyklí za prací cestovat, patří to k běžnému životu. Réunion je součástí Francie, manžel dostal nabídku tam jít, a využil ji.“

Jakou nabídku?
„Je to germanista, učí tam na katedře germanistiky. Je to zajímavé, místní čtou rádi třeba Goetheho. Samozřejmě, že když dostal nabídku tam jít, bylo to těžké rozhodování. Nevím, jak dlouho na Réunionu ještě bude.“

Stýská se vám?
„To víte, že to je těžké. Musím to s dětmi kočírovat sama. Naštěstí jsou šikovné. Navíc máme internetové volání, takže můžou hodiny s tátou mluvit, pouštět mu muziku. Já na to tolik času nemám.“

Jak často se s manželem vidíte?
„Přijíždí dvakrát do roka na dva měsíce.“

Jezdíte za ním?
„Byli jsme tam za ním.“

Vy jste nepřemýšlela, že byste za manželem jela a zůstala s ním?
„Ale přemýšlela, jenže já nejsem žena v domácnosti, nikdy jsem nebyla a neumím si to ani představit. Ale neodsuzuji to. Jsem ráda v roli mámy, ale chci se realizovat i v jiné oblasti.“

Na Réunionu je asi těžké sehnat práci…
„Velmi těžké, zvláště pro ženu.“

Jak jste se s manželem seznámila?
„Oba jsme studovali na univerzitě v Berlíně. Manžel toužil jít do Prahy. Francouzské lyceum v Praze hledalo učitele němčiny, což on splňoval. Rok jsme také žili ve Štrasburku. Já jsem studovala na univerzitě, on tam učil na gymnáziu. Tam to bylo fajn, všude se jezdí na kole. To je něco, co bych chtěla udělat i v Praze. Já bych ráda jezdila na kole i do parlamentu.“

To byste byla asi jediná poslankyně…
„To asi ano, ale já mám kolo opravdu ráda, moc by se mi to líbilo. Stejně tak chci zamezit tomu šílenému automobilovému provozu, který je v Praze.“

A jak?
„Třeba podporou MHD. U nás se to bere tak, že lidé, co jezdí v tramvaji, jsou jaksi méněcenní. Já se opakovaně setkávám s údivem nad tím, že jezdím jako poslankyně tramvají.“

Máte tramvajenku, nebo jezdíte zadarmo, paní poslankyně?
„Mám, chcete ji vidět? Počkejte, já ji vyndám...“

Ne, v pořádku, já vám věřím.
„Vždycky to bylo napadané, jestli mají poslanci jezdit zadarmo nebo ne, mně osobně to nevadí. Na druhou stranu si nepotřebuji zvedat sebevědomí tím, že jezdím v drahém automobilu nebo si kupuji drahé oblečení.“

Vy nerada nakupujete?
„To ne, ráda si koupím něco nového, ale klidně si to koupím v second handu. Spíš bych si připadala jako pitomec, kdybych vyhodila peníze za něco, co tu hodnotu nemá.“

Za kolik byste si koupila nejdražší boty?
„Nejvíc jsem dala 2500 za pohorky. Ale takové pohorky mám pak sedm let.“

Za pěkné lodičky byste třeba pět tisíc nedala?
„Tak to jsem ještě nikdy neudělala, a i kdybych měla hodně peněz, tak to neudělám. To by musely mít záruku 15 let.“

Co vás zaujalo ve Sněmovně?
„Takový ten snobismus poslanců, jejich nafoukanost.“

Myslíte, že jsou nafoukaní?
„Ano, a často bezdůvodně. To tam klidně dejte, ať mě pak chlapi klidně rozdupou. Je to tam dost rozšířená věc. Je tam ale i spousta pracovitých lidí.“

Máte mezi nimi přátele?
„Kamarádství je běh na dlouhou trať. Ale jsou tam příjemní lidé, Tomáš Úlehla, Vlasta Parkanová. Petra Buzková se vás zase třeba zeptá, když za vámi stojí ve frontě v bufetu, jak se daří. Pak jsou poslanci, u kterých máte pocit, že vám namažou zubní pastu na kliku. Mají takové vojenské manýry. Mají pocit, že musíte zažít takovou drobnou šikanu. Trochu to karikuji, ale je to podobné.“

Šla byste s některou poslankyní sednout na kafe?
„Samozřejmě. Je to jako v každé jiné práci.“

Líbí se vám nějaký poslanec jako muž?
„No to ne, takhle se na to ani nekoukám. Když se podívat na hezké muže, tak raději v kině. Jinak mě ale spíš zajímá, jaký ten člověk je.“

Autor: Tomáš Kačena
Foto Aha!: Martin Přibyl