Neobyčejný vězeň z Ostravy: Za mřížemi tvoří skvosty z chleba!
Ludvík Vaněk (63) pochází sice z jihomoravských Olomučan, ale doma se už dlouho neukázal. Už potřetí je totiž ve výkonu trestu, tentokrát ve vazební věznici v Ostravě, kvůli alkoholu. I v podmínce totiž řídil pod jeho vlivem a soudce zcela správně neměl slitování. Pan Ludvík přitom není zkrachovalec. Měsíčně bere důchod 30 000 korun, většinu z nich teď utrácí za obyčejný chléb, ze kterého tvoří doslova umělecká díla.
„Bydlím na samotě asi dva kilometry od civilizace, takže jsem, abych neumřel hlady, jezdil autem i bez řidičáku dál. No a chytili mě. Prostě jsem na to kašlal, ale na šrot jsem nikdy nejel. Nikoho jsem nezranil, neměl žádnou havárku,“ omlouvá své chování Ludvík Vaněk, kterému chybí odsedět si ještě 14 měsíců.
Původně jsem dělal ze dřeva
Ruce má jako lopaty, ale šikovné. „Když jsem byl zavřený v Kuřimi, dělal jsem nejrůznější věci ze dřeva. Především nábytek. Vytvořil jsem i velký dům 5+1 z překližky, a to včetně osvětlení v ložnici a ovládacího panelu. Barák měl pračku, mikrovlnku, vše bylo funkční.
Jenže to jsem měl k dispozici kompletně zařízenou dílnu, když jsem věznici daroval i vlastní cirkulárku. Také zde v Ostravě jsem nabídl své služby, ale nebyl o ně zájem. Měl jsem v plánu vyrobit sekretář, nebo velký pracovní stůl, prostě exkluzivní kus nábytku. Nevím, asi jsou tady nějaké zvláštní předpisy, ale nepovolili mi ani lupenkovou pilku k vytvoření hodin z chleba.
Mohlo jít o světový unikát, protože by se natahovaly a měly by jen dva kousky špagátu. Tady se dají využít jen krabice, co přijdou jako balíky, a potom ještě tak ten chleba. V Kuřimi jsem odvedl kus práce, tady je to z nouze ctnost. Zase je to ale lepší než nedělat nic, pohybovat se mezi intrikami, podvody, na které jsou vězni zvyklí,“ stěžuje si Vaněk.
Chlebové postavičky
Bývalý strojař z uranových dolů má v prstech neskutečný cit. Z chleba dokáže vyrobit třeba 10 centimetrů vysoké figurky vojáků z jeho oblíbené doby – RakouskaUherska. Pohrát si s nimi dokáže do co nejmenších detailů. Ženám nechybějí kupříkladu bradavky na prsou, vojákům knoflíky na uniformách, mlýnský náhon čeká už jen na opravdovou vodu.
Ludvík občas věci modeluje podle předlohy, jindy jen tak z hlavy. „Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi z chleba už něco vyrobeného viděl. Však už můj otec v koncentráku v Německu vyráběl letadla z chleba. Navíc jde o hodně vděčný materiál. Mým prvním výrobkem byla černá růžička.
Neměl jsem ještě barvy, a tak jsem do ní klepal popel z cigaret, až aspoň zčernala. Když mě růže omrzely, pustil jsem se do zvířátek. Mám rád kočky, o jednu takovou se mi stará známá. Jenže ji vyrobit nedokážu, a tak vyhrály myši, které ke kočkám patří,“ tvrdí Ludvík Vaněk. Kolik figurek vymodeloval, nemá ani páru.
Vaňkovy figurky jsou propracované do posledního detailu.
Do chleba mu plival cikán
Každý týden si kupuje bochník chleba navíc. „Z krajíce se oloupe kůrka, párkrát se plivne do střídky a začnete hnětat a pomalu natahovat do šulánku o průměru kolem jednoho milimetru. Ten současně tmavne. Zaměstnával jsem jednoho, který mně do chleba hezky plival. Byl to sice cikán, ale pracovitý,“ přiznává Ludvík Vaněk a pokračuje: „Udělal jsem takto dárky i pro vychovatelky a další. Výrobky brali normálně do rukou. Však naplivané už dávno uschlo.“
Výroba deseticentimetrového vojáka, včetně nabarvení akrylátem nebo temperami, trvá kolem čtyř hodin. Vaněk někdy používá i nitě či skutečné vlasy, které si vyprosí od holiče.
Zabodoval na výstavě
Vaňkovy výrobky zabodovaly nedávno na Mezinárodní výstavě tvorby odsouzených v polském Sztumu. Jeho Myší království skončilo celkově čtvrté. „Vychovatel mě přemlouval asi tři dny, abych do soutěže vůbec šel. Nakonec jsem si řekl, že stejně budu něco tvořit, protože nevydržím jen tak sedět.“
Vychovatel z ostravské věznice k tomu říká: „Měl jsem představu, že do soutěže půjdou čtyři myši, jež by okusovaly sýr. Jenže když jsem přišel za týden, tak bylo myší dvacet a kolem lítali netopýři. Můžeme si myslet, že je to blbost, ale i přesto to člověka nějak zaujme. Tvoří se něco, co má nějaký smysl.“
Ludvíka Vaňka úspěch potěšil, i když prý radostí nejuchal. „Bratři Leši mi poslali katalog se všemi výrobky, tričko s emblémem, které mi bylo malé, a hodinky. Jo a tady ve vězení mě pan plukovník Valenta pochválil a vyfotil se se mnou,“ vypočítává hubenou výhru Ludvík Vaněk. Pro mateřskou školku vyrobil z chleba také divadlo.
Odehrát v něm chleboví hrdinové mohou až šest dějství, včetně Jeníčka a Mařenky. Stačí jen pár vteřin, aby kulisy změnily děj. Bude už jen záležet na učitelkách, co vymyslí. „Chtěl jsem napsat i scénář, ale o ten nebyl zájem,“ nastiňuje situaci Vaněk. Sám děti nemá, ale nelituje. Vychovával nevlastní dceru.
Pan Vaňek vyrobil i loutkové divadlo pro děti.
Co bude dělat na svobodě?
K minulosti se Ludvík Vaněk vůbec nevrací, takže nedokáže říct, zda by žil jinak. Ale nad budoucností dumá už nyní. Pokud si bude muset odsedět celý trest, potom to potrvá ještě přes rok. „Času budu mít venku fúru. Měl jsem pracovní úraz, takže dostávám 80 % z platu.
Důchod dělá přes 30 000 korun, což mně na živobytí bude stačit. V prvé řadě ale budu muset udělat kolem baráku pořádek a znovu se skamarádit s kočkou. Restauroval jsem historické zbraně a v tomto bych chtěl pokračovat,“ plánuje si již dnes budoucnost Ludvík Vaněk.
