Ohrožený druh člověka: Kominice česká! Zástupce řemesla, které je v Česku na pokraji »vyhubení«...

To, že Lenka začala »kominičit«, byla jedna velká náhoda. Usměvavá dáma totiž vystudovala strojní průmyslovku a pak pracovala jako technik na bytovém podniku. Tam měla na starosti i komíny a přes ně poznala svého nynějšího muže, který ji později do tajů kominictví zasvětil. Měl totiž kominickou firmu.

„Práce tehdy bylo dost, takže nebylo na co čekat. Musela jsem se všechno naučit. Protože mě ale tahle práce vždycky zajímala, naučila jsem se to docela rychle. Faktem ale je, že to nebylo jednoduché. Není to jen o tom vzít štětku a jít čistit. Musela jsem se naučit i všechny normy,“ vzpomíná na své začátky Lenka. Za několik týdnů už ale byla kominická začátečnice na své první střeše.

„Ze začátku jsme chodili společně s manželem. Svůj první komín jsem nevymetala, ale vložkovala,“ dodává žena, která nyní s přehledem zvládá práci, která bývala vždy doménou mužů. „Ani strach z výšek jsem nikdy neměla. Sice se říká, že pracovat ve výškách je riskantní, ale ono to zase tak není. Pokud dodržujete daná pravidla, nic by se vám stát nemělo,“ tvrdí s úsměvem Lenka Brůnová.

Každý si chce sáhnout pro štěstí

Když se Lenčini známí dozvěděli, že se stala kominicí, smáli se. V nové profesi ji nicméně podporovali. „Kamarádky mě znají a vědí, že jdu do všeho,“ mávne nad tím rukou kominice. Dodnes se jí také stává, že ji na ulici zastavují lidé a chtějí se pro štěstí dotknout jejího kominického úboru.

„Většinou jsou to ale starší lidé, kteří pamatují pořekadlo, že když bylo vymetýno, bylo v domácnosti teplo a pohoda. U mladých se ale tohle už moc často nestává,“ říká paní Lenka.

Problém? Tvrdohlaví kominíci!

Kominíci dnes používají kromě klasického nádobíčka i moderní přístroje a často tak musejí s těžkým vercajkem jezdit za prací vozem. Ani to pro ženukominici není problém. „Náročné to někdy skutečně je, ale zase na druhou stranu, kde není? Každá práce má své,“ konstatuje paní Lenka.

Co ji ale dokáže naštvat, je neznalost »vysloužilých« kominíků. „Doba se neuvěřitelně pohnula. Musíte pracovat s novými metodami. Jenže někteří kominíci dávají do komína materiál, který tam dávali před třiceti lety. Přitom už tam dávno nepatří. Prostě si nechtějí uvědomit, že doba je úplně jinde, že se musí stále učit a přizpůsobit se. Takhle nadělají víc škody než užitku. My tam pak musíme jezdit a opravovat to po nich. Lidi to akorát pak stojí peníze navíc a nás zbytečný čas,“ zlobí se paní Lenka.

Kominičinou se podle ní dá v současné době celkem slušně vydělat. Za běžné vyčištění komína inkasují Brůnovi 80 až 120 korun. Jejich škála činností v oblasti komínů je ovšem velká. „Nestěžujeme si. Práce je dost a špatně se opravdu nemáme,“ dodává kominice Lenka.

V zimě se nezastaví

Nejvíce práce má paní Lenka přes zimu. „Nejvíce lidí nám volá, když třeba v televizi dávají kominickou pohádku a oni zjistí, že ještě nemají vymetený komín. A úplně ze všeho nejvíc volají v době, kdy se třeba v médiích objeví zpráva, že někomu shořel barák od komína. To se pak nezastavíme,“ svěřuje se s úsměvem Lenka, která se o budoucnost svého řemesla neobává.

„Bylo období, kdy to vypadalo, že kominíkům definitivně odzvonilo. Od té doby se ale spousta věcí změnila, vše se dostalo úplně na jinou úroveň a kominíci jsou opět velice potřební. Pevně věřím, že to tak zůstane nastálo,“ dodává Lenka Brůnová. Se svým současným manželem mají z bývalých manželství čtyři dospělé syny, z nichž jeden se vydal v jejich šlépějích, a dokonce s nimi pracuje v rodinné firmě.

Břišní tance a squash

Když zrovna paní Lenka neleze po střechách, ráda si zahraje squash a tancuje břišní tance. „To je asi můj nejlepší relax. Nicméně největší štěstí pro mě je, že dělám práci, která je zároveň mým koníčkem. To se přece málokomu poštěstí,“ nedá na svou práci dopustit paní Lenka.

Kominický vtip

Potkají se dvě babičky a ta jedna povídá: „Představte si, ve vedlejší ulici přejeli kominíka!“ A ta druhá na to: „No vidíte, už ani na těch střechách není bezpečno.”

Fotogalerie

4 fotografie