Sběratel Václav Havlík (42): Moje volha je stará jako já! V Praze si včera dali sraz majitelé proslulých ruských aut...
Téměř čtyřicet vozidel značky Volha a GAZ včera v poledne jelo spanilou jízdu Prahou. A k vidění byly skutečné rarity, které vyvolávaly vzpomínky na dobu minulou. Například vůz Veřejné bezpečnosti, největší obytná volha značky 21, která je vůbec jediná svého druhu v Evropě, či terénní gazy. Akce se konala u příležitosti 10. výročí srazu GAZ klubu ČR. Na setkání dorazil i Václav Havlík (42) z Loun se svou béžovou volhou.
»Miláčka« pořídil za 30 tisíc„
Ta moje volha je stejně stará jako já,“ řekl nám s úsměvem Havlík. Mít takové auto byl vždycky jeho velký sen. „Když jsem byl malej kluk, ve vesnici, kde jsem bydlel, jedna taková volha jezdila. Tohle auto se vždycky odlišovalo od ostatních. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Teď jsem šťastný, že jsem si svůj klukovský sen mohl splnit. Mám už ji dvanáct let,“ dodal majitel volhy.
Svého »miláčka«, jak svému vozu říká, koupil za 30 tisíc korun. „Starou volhu seženete třeba za dvacet třicet tisíc korun, ale minimálně dalších 300 tisíc do ní ještě musíte dát, aby byla vůbec pojízdná. Je to drahý koníček, ale láska je láska,“ prozradil Havlík.
Václav Havlík nedá na svou béžovou krásku dopustit.
Náhradní díly? Sranda...
Jeho béžové »fáro« má spotřebu okolo 11 litrů. „Když nemáte původní karburátor, žere to tak 9 litrů. Všichni si přitom myslí, jak obrovská je u takových aut spotřeba. Tak drastické to vážně není,“ uvedl Václav Havlík. Ani náhradní díly nejsou výrazně drahé.
„Tato auta se začala vyrábět od roku 1947. Od té doby se nic nezměnilo. Rusové prostě všechny díly vyráběli stejné, a tak se mohou použít jakékoliv. Jediný problém je ale s převozem. Přece jenom některé díly jsou ze železa. Je to dost těžké,“ dodal Havlík.
Rychlost: 110 km/h!
Z jeho koníčku nebyla zpočátku rodina moc nadšená. Nakonec si ale všichni zvykli a dnes už je »miláček« hotovým členem rodiny. „Když jsem se do toho dal, žena byla trochu překvapená. Pak jsem ale volhu zpojízdnil, manželku provezl a začalo se jí to líbit,“ prozradil s úsměvem Václav Havlík. Ročně se svou béžovou »károu« ujede stovky kilometrů.
„Využíváme to jen jako víkendové svezení. A samozřejmě účastníme se všech setkání majitelů vozů značky Volha a GAZ,“ doplnil Havlík s tím, že auťák jede v pohodě i 110 km/h. „Ale určitě je jistější jet tak 80 kilometrů za hodinu. Přece jenom kvalita brzd už není taková jako dřív,“ dodal.
Jak sám přiznává, jeho koníček je náročný nejen na peníze, ale také na čas. „Vůz vyžaduje týdenní údržbu. Dá se říci, že tomu věnuji veškerý svůj volný čas,“ řekl Havlík. To, že tato auta u řady lidí vyvolávají spíše špatné vzpomínky na dobu minulou, mu nevadí. „Já na volhy nedám dopustit. Vždyť tyhle ruský auťáky mají vzor v amerických korábech. Jsou prostě úžasné,“ uzavřel Václav Havlík. Po českých silnicích jezdí 4414 volh.
Spanilou jízdu Prahou absolvovalo téměř čtyřicet řidičů, kteří vlastní automobil značky Volha a GAZ. Vozidla pak byla zhruba hodinu vystavena na náplavce Na Františku.
K vidění byla i dokonalá rarita: volha, kterou kdysi používala Veřejná bezpečnost (VB).
Sovětské automobily Volha mají nezaměnitelný znak.
Dřevěné palubní desky voní dobou dávno minulou.
Všechny volhy mají stejný motor:2,5 litru, čtyřválcový s výkonem 85 koní.
Řidič musí stále kontrolovat vodu a olej.
