Jestli si osud na někoho zasedl, je to tato žena: Narodila jsem se bez rukou!
Zní to trochu jako špatný vtip. Sarah (52) se narodila bez rukou, její muž Jiří (56) už ve čtyřech letech přišel o nohu. Když se pak paní Sarah někde představí a řekne, že se jmenuje Celá, leckdo má potíže zachovat klidnou tvář. Jenže Sarah a Jiří si naopak zaslouží obdiv. Osud jim bez nadsázky hází pod nohy jeden klacek za druhým a oni se přesto na svět usmívají, zplodili dvě děti a snaží se vylepšit své nové bydlení!
Spolu už 25 let!
Sarah se už bez rukou narodila, Jiří přišel o nohu po těžkém úrazu, když mu byly čtyři roky. Přesto, nebo snad právě proto, si tihle dva k sobě našli cestu už před 25 lety a po pěti letech známosti se vzali. O svém postižení nemá paní Sarah vůbec žádný problém mluvit a stále z ní vyzařuje dobrá nálada.
„Tím, že mám ten handicap už od narození, tak jsem nezažila to, jaké by to bylo, kdybych ruce měla... Pokud bych o ně přišla až později, bylo by to pro mě určitě mnohem horší,“ přiznává Sarah. „Jsem odkázaná na pomoc rodiny. Manžel, byť nemá nohu, je soběstačný a dost šikovný, takový domácí kutil,“ pochvaluje si paní Celá. A dokonce mají na zahradě u chalupy i malou farmu. Chovají husy, králíky i kozy.
Jiří, který přišel o nohu, focení odmítal. Společnou fotku nakonec museli pořídit až jejich děti.
Nebýt zlých lidí, nic by nám nechybělo
Většinu života prožili Jiří a Sarah v Kroměříži, před pár lety si ale koupili chalupu na Vysočině, kterou postupně rekonstruují. „Bylo to hlavně kvůli čerstvému vzduchu. V Kroměříži nám za domem začali stavět dálnici a my trpíme na průdušky,“ vysvětluje Sarah, která přiznává, že s nepříznivým osudem jí pomáhá se vypořádat právě její partner a také rodina.
„S manželem Jiřím nám to naprosto klape a rozumíme si. Jsme k sobě tolerantní. Nebýt některých zlých lidí v dnešní společnosti, nic by nám nechybělo,“ konstatuje žena. S Jiřím mají dvě zdravé děti. Třiadvacetiletý syn pracuje jako kuchař, o tři roky starší dcera se věnuje malířství a stále studuje.
„Máme z nich radost. Když jsou přes den v práci nebo ve škole, tak si tu s manželem vystačíme sami, když se pak vrátí, pomáhají nám, jak můžou. Syn nám třeba pravidelně vaří. I díky dětem je o nás dobře postaráno,“ nedá na své potomky dopustit Sarah. Malé rýpnutí do nich si ale neodpustí.
„Jen už by ta vnoučata nějaká mohla být. Pořád do nich hučím, ale zatím nic,“ směje se. Jednou prý všichni budou bydlet pod jednou střechou. „Na půdě uděláme podkrovní byty, věřím, že tu děti jednou i se svou budoucí rodinou budou s námi bydlet,“ těší se Sarah.
Sarah a Jiří se z Kroměříže přestěhovali na vesnici a dnes mají dokonce malou farmu.
Opilý řidič jí zlomil páteř
Osud se s manželi Celými skutečně nemazlil. Před čtyřmi roky, když paní Sarah jela s dcerou do Jihlavy, do nich v zatáčce prudce vrazil řidič jiného vozu. Byl opilý. „Měla jsem otřes mozku a zlomenou páteř. Trpěla jsem obrovskými bolestmi. Několik měsíců jsem musela jen ležet,“ vzpomíná Sarah, která se s následky autonehody vypořádává dodnes. „Když je změna počasí, tak mě vždycky strašně bolí hlava. Ještěže dceři se alespoň nic nestalo,“ konstatuje žena.
Ukradli jim čtyřkolku
„Čtyřkolku nám koupil syn. Máme tady statek, takže nám sloužila na všechny možné věci. Manžel s ní jezdil do lesa na dříví, společně jsme jezdili na houby, využívali jsme ji na zahradě, prostě jsme se do ní zamilovali,“ říká paní Sarah. Jenže jednou v noci jim ji někdo ukradl.
„Měli jsme ji zaparkovanou na dvoře, vrátka byla zavřená, dokonce byla i označena invalidními znaky. Ten, kdo to odcizil, musel dobře vědět, jaký zdravotní handicap máme. Jak to člověk může jen udělat?“ ptá se se slzami v očích Sarah. Čtyřkolka stála 160 tisíc korun a její syn za ni dodnes splácí leasing, pojištěná prý nebyla.
„Pokud to ten dotyčný, co nám ji vzal, čte, ať nám ji, prosím, vrátí, jsme na ní skutečně závislí. Nic se mu nestane! Jen ať ji třeba v noci zaparkuje před náš dům,“ prosí na dálku postižená žena. „Čtyřkolka byla pro mě jako druhé nohy. Po amputaci se nemůžu pohybovat v terénu. Když jsem potřeboval do lesa, na zahradu nebo na místa, kam se nedostanu autem, mohl jsem jen na ní. Navíc jsem na čtyřkolce jezdil venčit asistenčního psa, který mé ženě strašně pomáhá. Tenhle pes je pro ni jako její ruce. Sarah pomáhá i s oblékáním. Teď můžeme psa vypustit maximálně na zahradu. Nikam ven se s ním nedostaneme,“ doplňuje Jiří Celý.
Terénní čtyřkolka sloužila manželům Celým a jejich dětem především při práci na jejich statku. Bohužel jim ji ukradli. Na snímku Sarah s dcerou.
Výzva Aha! Víte, kde by mohla čtyřkolka invalidních důchodců Celých být? Piště na e-mail: nedelnik@ahaonline.cz
