Jaromír Adamčík (54): Přišel jsem o ruku a rodinu! Jsem bezdomovcem!

Jaromír Adamčík (54) si užívá života se vším všudy. Prožil šťastné manželství, byl zdravý, měl práci. Z minuty na minutu však přišel o ruku, rodinu, byt a všechno, co každý z nás pokládá za samozřejmé… Je z něj bezdomovec!

Jaromír Adamčík se narodil v Odrách na Novojičínsku, které kvůli velké lásce opustil. „Zamiloval jsem se do nádherné ženy. Byla to moje Alenka, kvůli ní jsem se odstěhoval z Oder. Většinu času to bylo krásné manželství se vším všudy. I ty drobné hádky jsem měl rád. Ale víte, jaké ženské jsou. Skončilo to jako všechno v mém životě, špatně,“ vzpomíná s pokleslým hlasem muž, který pracoval jako vrátný.

Ze dne na den však o zaměstnání přišel, a tak začal pracovat u lisu. U něj přišel o ruku! „Byl to mžik. K tomu stroji jsem měl respekt a pak se stalo to, čeho jsem se nejvíc bál. Ustřihlo mi to malíček. Dostal jsem zánět do ruky, a museli mi ji ufiknout,“ popisuje pracovní úraz, kvůli kterému začal pobírat invalidní důchod.

„Od roku 1997 jsem bez práce. Když nemáte prsty, nemůžete dělat a práci neseženete. Peníze, které jsem dostával, byly směšně malé. Přišel jsem o zdraví, práci i o manželství,“ říká muž, který se před pár lety rozhodl všemu uniknout. Odjel do Ostravy.

„Přespával jsem na nádraží nebo v parcích. Přes den jsem něco vyžebral. Všechno bylo v pohodě, dokud nezačala zima. Jezdil jsem tramvajemi na konečné, přespával v podchodech. Nejhorší bylo, když mi umřel kámoš Rosťa. Seděli jsme, povídali si, a on z ničeho nic umřel, nepomohl mu ani doktor,“ smutní »nedobrovolný« bezdomovec.

Ten se časem seznámil s místními poměry a věděl, že každý člověk bez přístřeší má svůj obvod, do kterého je rizikový vstup. „Bezďáci mezi sebe další moc nepřibírají. Člověk by mohl přijít k drsnému úrazu. Pak jsem zjistil, že existuje nějaký prodej časopisů pro bezdomovce,“ vysvětluje Adamčík.

Teď prodává charitativní časopis a vydělá si alespoň na cigarety a alkohol. A taky se zaregistroval do charitativního domu, kde za poplatek přespává a dostává něco teplého do žaludku. „Nechci si ale stěžovat. Život je jak žebřík do kurníku. Krátkej, ale posranej. Nesmíš se tomu prostě poddávat,“ říká bezdomovec.